Historie odstřelování se začala psát už ve starověku, kdy se na scéně objevil prak. Nástroj patřil mezi první nekontaktní zbraně určené pro boj na dálku. Spolu s oštěpy a luky způsobil vojenskou revoluci. Snížil přímé ohrožení střelce protivníkem, začal vytvářet časovou rezervu do startu kontaktního boje a z taktického hlediska vytvořil možnost eliminovat početní převahu.
Za prvního profesionálního odstřelovače lze označit střelce z kuše Petera de Basle. Ten v roce 1199 vyřadil z boje anglického krále Richarda I. První známý sniper obsluhující střelnou zbraň byl italský hudebník a sochař Benvenuto Cellini, jež sloužil v roce 1527 ve vojsku papeže Klementa VII. Odstřelovací jednotky nasadila Velká Británie ve druhé búrské válce probíhající v letech 1899-1902. K masivnímu rozšíření elitních vojáků došlo v první světové válce, zejména na straně Němců. V meziválečném období se výcviku sniperů věnovala na masivní úrovni SSSR. V nadcházející válce byli jejich profesionální snipeři postrachem všech armád. Výjimku netvořila ani Tatyana Nikolaevna Baramzina.
Odstřelovači a Baramzina
Tatyana se narodila 19. prosince 1919 ve městě Glazov do dělnické rodiny. Po ukončení základního vzdělání nastoupila na Střední pedagogickou školu. Zároveň se angažovala v komunistickém svazu mládeže Komsomol a v sociálně-politické organizaci pro podporu obrany, letectví a chemické výstavby Osoaviakhim. Zde se naučila střílet z pušky. V srpnu 1940 nastoupila na Geografickou fakultu Molotovova pedagogického ústavu. Kvůli obtížné finanční situaci však po roce studium ukončila. Bez peněz ale nezůstala. Stala se učitelkou v mateřské škole.
Tatyana Nikolaevna Baramzina se z učitelky v mateřské škole stala sniperkou.
V té době začala sovětsko-německá válka známá jako Velká vlastenecká. Tatyana na nic nečekala a přihlásila se na frontu. Byla však z neznámých důvodů odmítnuta. Cílevědomá dívka to považovala za výzvu. Po práci navštěvovala večerní zdravotnický kurz, později absolvovala Ústřední vzdělávací institut pro ženské odstřelovače. Prokázala zde pozoruhodný talent. Její sen se nakonec splnil. V dubnu roku 1944 byla spolu s dalšími 200 odstřelovačkami poslána na západní frontu.
„Jsem na běloruské půdě. Naše armáda je v defenzivě. Zabila jsem už 2 lidi. Nejdřív se mi třásly ruce a bušilo mi srdce. Brzy však všechno přešlo a já měla ještě větší touhu střílet. Vše probíhá v klidu. Na další lov odjíždíme ve tři ráno," napsala Tatyana v dopise své matce. O pár týdnů později se veliteli přiznala, že má problémy se zrakem. Ten ji chtěl demobilizovat. To však rázně odmítla. Přijala tedy novou funkci telefonní operátorky.
Hrdinka Tatyana Nikolaevna Baramzina
Boje neutichaly. V parném létu 5. července 1944 se přesunuly k vesnici Pekalin v dnešní Minské oblasti Běloruské republiky. Deset tisíc Němců se blížilo z východu. Byli vybaveni tanky, samohybnými děly, obrněnými transportéry a nákladními automobily s kulomety velkého kalibru. Masivně odstřelovali sovětskou armádu. Baramzina se v té době ukrývala společně s dalšími vojáky v zemljance zdravotnického praporu. Po nacistech střílela ze samopalu a házela granáty. Když se Němci stáhli do lesa, oddychla si. Nečekala však útok zezadu.
Vylekal ji granát, který zvedl oblak prachu. Nepřátelští vojáci neměli slitování. Zraněné kamarády postříleli. Poté obrátili zbraně proti Tatyaně. Čtyřiadvacetiletá dívka bojovala ze všech sil. Proti převaze ale neměla šanci. Němci ji brutálně bili pažbami a bajonety. Umírající vydloubli oči, odstranili prsa a nakonec podřízli dýkou. Zachránění vojáci poznali Tatyanu Nikolaevnu Baramzinu pouze ze zbytků uniformy a vlasů. Posmrtně byla za svou odvahu oceněna titulem Hrdina Sovětského svazu.
Zdroj:
www.warheroes.ru, www.stoplusjednicka.cz, www.ru.wikipedia.org
