Zdroj: Shutterstock.com
Vědcům se podařilo racionálně vysvětlit, co je to lidská duše a kde se v ní vzalo zlo
Nejen lidé náboženského smýšlení věří, že člověk má duši, že po smrti odchází do nebe. I mnozí ateisté připouštějí, že něco jako duše existuje. Nevylučují to ani vědci, ač se na ni dívají z jiného hlediska. Australský biolog Jeremy Griffith má „svůj“ netradiční pohled na duši a má pro ni vysvětlení.
Pohled na duši
Duši si dávní předci představovali jako mystickou a božskou existenci někde uvnitř našeho těla. Může sídlit v našem vědomí, v srdci, celém našem bytí. Z „vědečtějšího“ hlediska je to nefyzická entita lidské bytosti oddělená od našeho fyzického bytí. Vědci na ni mají různé názory a kdysi jistými experimenty prý dokonce zjistili, že váží 21 gramů.
Jeremy Griffith přináší biologické vysvětlení. Uvádí ji do souvislosti s lidským stavem, dobrem a zlem. Má i vysvětlení, proč se člověk stal soutěživým, sobeckým a zlým. Dle něho je duše poněkud neuchopitelná instinktivní vzpomínka na doby, kdy naši pradávní předkové žili v nesobeckosti, lásce a nevinnosti.
Duše dle Griffitha
Griffith tvrdí, že jsme zdědili kolektivní nevědomí, že jsme ve skutečnosti nesobečtí, laskaví, vstřícní, nápomocní a milosrdní. Nazývá to altruistickou instinktivní orientací. Ta je zdrojem našeho morálního vedení, hlasem našeho svědomí, kterému jsme se naučili říkat duše. Všichni jsme ji zdědili a jsme v podstatě dobří. Kde se vzalo tzv. zlo? Co je příčinou naší destruktivní, necitlivé a kruté povahy? Je to náš lidský úděl? To dle Griffitha trápí lidskou mysl, od chvíle, kdy jsme se stali vědomými a myslícími bytostmi.
Následující video ukazuje jeden z vědeckých pohledů na duši:
Jednoduché vysvětlení
Griffith říká, že vysvětlení je jednoduché. Náš mozek se skládá ze dvou sfér. Jedna je nevědomí. Vychází z genů, instinktů a systému učení, které sdílíme s ostatními živočišnými druhy. Druhá vychází z nervů, našeho vědomého intelektu. Ten je pro nás lidi jedinečný.
Když se náš intelekt začal rozvíjet, začal zpochybňovat naše dobře zavedené instinkty a kontrolovat naši mysl. V té chvíli vypukla „strašlivá bitva“ mezi těmito dvěma sférami, jíž důsledkem byl lidský stav: soutěživost, sobeckost, agresivita. A nastalo věčné dilema dobra a zla.
Griffith jako vědec nachází i metaforu v příběhu Adama a Evy, kteří žili ve sladkém nevědomí v Ráji, dokud neochutnali zakázané ovoce poznání. Jak víme, měli dva syny Kaina a Abela. A Kain svého bratra zabil… Dle Griffita člověk může „nezatížené“ nevědomí altruismem posilovat, a tak předávat dalším generacím.
Zdroje: www.zmescience.com, 412teens.org
