Zdroj: Bruce Rolff / Shutterstock
Vesmír není nekonečný. Za hranicí je temný tok či nekonečné bubliny, míní vědci
Pojem nekonečno je pro většinu z nás nepředstavitelný právě kvůli jeho neuchopitelnosti. Proto když se zeptáme, zdali existuje něco mimo vesmír, je to vlastně něco ještě většího než nekonečno. A i když přiznáme, že vesmír má nějakou hranici, jak určit, co je za ní? Pojďme se pokusit najít odpověď.
Stejně obtížné je to i s definicí samotného vesmíru. Kosmologové si nejsou jisti, zda je vesmír nekonečně velký, nebo jen extrémně velký. Ke změření jeho velikosti pak používají jeho zakřivení, kdy geometrická křivka vypovídá o celkovém tvaru vesmíru. Pokud je vesmír dokonale geometricky plochý, pak může být nekonečný, zatímco pokud je zakřivený jako povrch Země, pak má konečný objem.
Zdroj: Teo Tarras / Shutterstock
Jak určit konečnost a objem?
Vesmír je přitom všechno kolem nás, všechny věci, které existují v celém prostoru a čase, pak mimo vesmír nemůže být nic. A i kdyby vesmír byl konečný a něco by existovalo i mimo něj, pak i toto „mimo něj“ by muselo být začleněno do vesmíru.
I když si představíte, že vesmír má nějakou konečnou velikost, a vybavíte si něco mimo tento objem, pak cokoli je mimo, musí být také zahrnuto do vesmíru. Nejjednodušší je přijmout jako fakt, že vesmír, který je vším, co existuje, je nekonečně velký a nemá žádný okraj. Tím pádem se vyhneme všemu, co by se mohlo nacházet mimo tento okraj.
Pokud ale budeme uvažovat logicky, pak vesmír je nějak jasně starý a světlo se také šíří určitou rychlostí, což znamená, že okraj nebo kraj vesmíru musí existovat. Určitě se k nám nedostalo světlo ze všech galaxií a za současnou šířku vesmíru považujeme údaj 90 miliard světelných let. A něco je určitě ještě dále…
Na video se podívejte tady:
Studium nepředstavitelného
I když současná pozorování naznačují, že je vesmír téměř dokonale plochý, neznamená to nutně, že je nekonečný. Může být zcela plochý, a přesto uzavřený sám do sebe podobně, jako třeba válec. A zároveň fakt, že je vesmír konečný, nemusí znamenat, že má okraj nebo vnějšek, ale může třeba být zasazen o jiné, větší, vícerozměrné konstrukce, s níž dokonce některé modely pracují. Zatím však žádná z hypotéz není ověřena.
Někdo si představuje vesmír třeba jako obrovskou kouli plnou hvězd, galaxií a dalších objektů. Vždy si však vesmír představujeme tak, jako bychom na něj nahlíželi zvenčí, jenže ve skutečnosti vesmír ke své existenci tuto vnější perspektivu nepotřebuje. Jak by řekli matematici, vesmír prostě je a nemusíme si jej nijak představovat.
Proto je vlastně nesmyslná i otázka, jíž se ptáme, zdali je vesmír konečný a zdali existuje něco vně něj. Je to nesmyslná otázka, protože propojuje dva nesouvisející pojmy. Pouze sofistikovaná matematika nám umožňuje svými nástroji se nějak srovnat s pojmy přesahujícími naše představy a díky tomu studovat nepředstavitelné.
Více informací získáte i zde:
Teorie o tom, co je mimo vesmír
Co leží za hranicemi našeho vesmíru? Vždy vycházíme z teorie, že pozorovatelný vesmír je definován rychlostí světla. To sice znamená, že pozorovatelný vesmír se neustále zvětšuje, ale je i konečný, jak definuje Hubbleův objem. Ten je stanoven podle dalekohledu, který nám zatím umožnil nejvzdálenější pohledy do vesmíru.
První teorií je tedy Hubbleův svazek. Pokud je za hranicí našeho vesmíru další vesmír, i za tzv. Hubbleovým svazkem nenajdeme jen další, odlišné planety, jiné sluneční soustavy se Zemí. Kosmologové tvrdí, že když půjdeme dostatečně daleko, najdete jiný Hubbleův svazek, který je dokonale identický s tím naším, což pak vypadá jako zrcadlení.
Druhou teorií je teorie temného toku, tzv. Dark Flow. Jedná se o to, že všechny galaktické kupy proudí stejným směrem obrovskou rychlostí. Je možné, že struktura nekonečného vesmíru mimo náš pohled není rovnoměrná a působí zde gravitační síly z jiných vesmírů.
Třetí teorií jsou pak nekonečné bubliny. V jedné z teorií pak rozpínáním vesmíru po velkém třesku vznikly v jeho struktuře bubliny, z nichž každá vytvořila vlastní vesmír s vlastními zákony. Každá bublina je nekonečná a prostor mezi jednotlivými bublinami se stále rozpíná.
Čtvrtou teorií je vznik černých děr či teorie plodných vesmírů. Ta předpokládá, že každá černá díra v našem vesmíru způsobuje vznik nového vesmíru, přičemž každý má trochu jiné fyzikální zákony.
A poslední teorií je teorie o mnoha paralelních vesmírech, z nichž ta nejznámější rozvíjí myšlenky teorie strun a zahrnuje membrány, které vibrují v jiných dimenzích. I tato teorie podporuje další vesmíry mimo ten náš a veškerá gravitace, kterou v našem vesmíru pociťujeme, do něj ve skutečnosti prosakuje z jiného vesmíru v jiné dimenzi.
Zdroje:
