„Doba Karla IV. byla pro obyčejné obyvatelstvo zlatou dobou, protože doba bez válek pro něj znamenala v podstatě luxus. Po každém konfliktu se země sbírala „od nuly“ a to pak znamenalo skutečný hlad,“ říká Tamara Starnovská, vrchní nutriční terapeutka z Thomayerovy nemocnice v Praze. Jak se stravovali chudí lidé v době rozkvětu země české?
Pojďme se podívat na jejich obvyklý jídelníček, jenž ukazuje i toto video:
Kaše na tisíc způsobů
Ve středověku jedli lidé určitě zdravěji než dnes. Základem jídelníčku prý byly kaše, a to jak obilné, tak luštěninové. Koření nebylo dostupné a bylo velmi drahé, takže si jej mohli dovolit jen bohatší vrstvy. Nejčastěji se jídla dochucovala ovocem, ořechy a bylinkami. Obilovina se vždy namočila do vody nebo do mléka, což rozhodlo o tom, zdali bude kaše na sladko nebo na slano. Ty sladší varianty byly dražší i svátečnější a kaše se dochucovaly ovocem nebo medem.
Mlýny a rozvoj pekařského řemesla
Zvláštní je, že například sladká kaše nebyla jídlem chudých, ale naopak si ji mohli dovolit jen ti nejbohatší. Cukr nebyl, proto se muselo sladit ovocem nebo medem, což bylo velmi drahé. Jinak se jídelníček chudých lidí v době Karla IV. velmi podobal tomu dnešnímu.
Nejdůležitějším krokem byla výstavba mlýnů ve 14. století. Nejdříve vznikaly mlýny větrné a pak i vodní, čímž se stravování změnilo. 15. století se v Čechách pekly různé druhy chleba, tzv. „chléb dvacaterý“ - žemlový, vláskový, žitný, húscový, pecnový, nakyslý, mazancový, ječný, preclíkový, prosný, žaludový, jáhlový, pohankový, rýžový, oplatkový, koláčkový, perníkový a jiné.
Do té doby si lidé mleli obilí sami. Systém výroby a konzumace pečiva byl ale jiný než dnes, protože chléb se jedl, i když byl velmi tvrdý, popřípadě sloužil hojně k zahušťování pokrmů. Často se jedla chlebová polévka, kterou zejména děti moc nemilovaly. Ale chléb byl dostupný všem, což hodně ovlivnilo stravování. Navíc se chléb běžně krájel, nebo jen přikusoval anebo se i používal jako talíř, který se nakonec také snědl, jako děláme dnes například u bramboračky servírované v chlebu. Na rozdíl od té ale dnes chlebovou polévku v jídelníčku našich restaurací nenajdeme.
Středověká kuchyně
Slovo církve
Do stravování mluvila také církev, která nakazovala lidem, aby se postili. Zajímavé je, že to nebylo jen z úcty k bohu, ale proto, aby byla zajištěna dostatečná výživa obyvatelstva. Důležité bylo, aby lidé nesnědli vše, co se urodilo, ale byli schopni si výdobytky jejich práce rozdělit a konzumovat postupně.
Podle Tamary Starnovské byli totiž lidé stejní jako my teď, takže když se urodilo, nejraději by snědli všechno hned.
I když se hovězí dobytek choval hlavně na mléko, vepřové bylo určeno na sváteční tabuli. I mořské ryby byly poměrně snadno dosažitelné, a to i chudým, protože tehdejší hranice naší země sahaly až k moři.
Středověký stánek s ovocem a zeleninou
Na venkově se jedly hrachové pokrmy, protože hrách byl levný, snadno dostupný a mohl se skladovat. Vyráběla se z něj například pučálka z orestovaných napučených hrachových zrn. Velmi populární a výživná pak byla jáhlová varmuž s ovocem a medem, anebo dokonce hrachová kaše s medem. Podle znalců tehdejších jídel byla vynikající, ale my bychom si na ni dnes zřejmě nepochutnali.
„Některé ty chutě jsou pro nás nepředstavitelné, dokud je neochutnáme. Mým oblíbeným pokrmem se stala hrachová kaše s medem,“ říká odborník na středověkou kuchyni, Pavel Macků, který rozhodně toto staré tradiční jídlo doporučuje.
Zdroje:
