Vikinská strava

Dřív než nahlédneme na hodovní stůl Vikingů, podíváme se, co jedli a z čeho si připravovali pokrmy. Běžná vikinská hospodářství nebyla příliš veliká, ale poskytovala dostatek potravy i pro širší rodinu. Z obilovin se pěstovaly ječmen a žito, často i oves. Ječmen hlavně na výrobu piva, které se ochucovalo chmelem. Z rozemletých obilovin se pekl chleba a dělala kaše. Vikingové jedli hodně zeleniny. A to různé druhy divoké kořenové, dále zelí, tuřín, z luštěnin pak hrách a fazole. Pěstovali cibuli, česnek a pórek, které jedli ve velkém množství, a také kopr, hořčici, křen, ale i byliny jako tymián nebo petrželku. Divoké byliny a rostliny také sbírali. Kromě záhonů a polí měli sady s jabloněmi, hrušněmi a třešněmi. Na jahody, borůvky, maliny a jiné drobné plody chodili do lesa. Vikinskou velmi oblíbenou pochoutkou byly ořechy. Lískové byly domácí, vlašské si dováželi.

Téměř čtvrtinu jídelníčku Vikingů tvořily ryby, které si ulovili. A to jak sladkovodní tak mořské. Na svých farmách chovali hospodářská zvířata a drůbež, takže jedli hovězí, vepřové, skopové, jehněčí i drůbež. Kachní a slepičí vejce si zpestřili vejci mořských ptáků. Krávy Vikingové chovali i jako dojnice, na jejich jídelníčku tak nechyběly mléčné výrobky. Pili mléko, podmáslí, vyráběli sýry, skyru, tvaroh a máslo. Sladili medem. Jediná sladkost bylo sušené ovoce. Jedli velmi zdravě, jak se uvádí, ale zdá se, že i chutně.

Příležitost slavit

Jak se říká, příležitost slavit se najde vždycky. Vikingové také pořádali hostiny z různých důvodů. Slavili úspěšné loupežné výpravy či lov, hostina se pořádala na počest nejlepšího „nájezdníka“, velitele, náčelníka komunity i bohů. Stejně jako po celá staletí snad ve všech kulturách, na žádné svatbě nechyběla svatební hostina. Svatby se obvykle konaly na podzim, tedy v době sklizně a hojnosti. Tradičně se slavily svátky. Pořádně oslavit se musela jarní rovnodennost, kterou přinášela bohyně jara Ostara, aby byla země plodná. V létě vyráželi Vikingové na loupežné, obchodní a rybářské výpravy, za letního slunovratu se proto slavila mořeplavba. Konec léta a podzim patřily „dožínkám“, oslavám boha sklizně Mabona. Bůh Jul přinesl zimní slunovrat a tradiční svátek, který trval od 20. do 31. prosince. Menší hostiny a oslavy trvaly jen pár dní, ty velké spojené s rituály zřídka končily dřív, než za dvanáct dní.

Zdroj: Youtube

Buďte vítáni

Běžná oslava probíhala v rodinném kruhu, na významné oslavy a hostiny se scházely celé komunity. Jedlo se u dlouhého stolu s lavicemi. Jídelníček hostiny závisel na možnostech a bohatství hostitele. V každém případě platilo, že všichni skutečně museli mít „plná břicha“, museli se dobře najíst a napít. Vikingové neměli žádné tradiční jídlo spojené s určitým svátkem. Na hostině se podávaly běžné pokrmy, avšak v mnohem větším množství a rozmanitosti. Vepřové, hovězí, drůbež se opékalo na rožni případně vařilo. Vikingové milovali dušené maso se zeleninou. Podávala se tedy vydatná dušená masa s talíři plnými zeleniny připravené na másle. Dále pak nasolené ryby. A čerstvý chléb, ten nesměl chybět, stejně jako ovoce a ořechy. Vikingové měli sůl, někteří i pepř. Bohatí si dováželi koření. Na hostině se vypily kádě piva a medoviny. Bohatší Vikingové nabízeli i opojná ovocná vína.

Oslavám konce roku a při příležitosti náboženských svátků či události hostině předcházelo rituální obětování zvířat. Krví pokropili oltář a maso se snědlo při hostině. Nejčastěji to bylo jehně nebo kůzle. Vikingové ale obětovali i koně, kterých si nesmírně vážili. Jejich obětování bylo projevem hluboké úcty a oddanosti k bohům. Koňské maso se připravovalo jako kebab, ale i na mnoho dalších způsobů. Bylo považováno za nejlepší maso a delikatesu každé hostiny. Pokud nechal hostitel porazit koně na svou hostinu, byla to opravdu významná událost.

Hodovní veselice

Hostiny ve vikinské společnosti hrály významnou roli. Byly výjimečnou příležitostí velkých setkání, radosti a zábavy. Všichni se oblékli do „svátečního“, ženy se ozdobily šperky. Na hostinách hráli k tanci muzikanti, vystupovali skaldové, tedy pěvci hrdinských písní, básníci přednášeli ságy a básně o vikinské historii. Pro mladé válečníky se pořádaly hry a zápasy. Všichni se nejen přejedli a přepili, ale hlavně také pobavili.

Zdroje: www.fjordtours.com, www.historyonthenet.com, www.medievalchronicles.com