Z dávných polních kuchyní
Ve výčtu těch „ne“ chutných pokrmů začneme základní potravinou: chlebem. Ten vojenský napříč historií zrovna k těm poživatelným nepatřil. Už od starověkého Egypta se pekl z mouky a trošky vody. A pekl se dlouho, aby se odpařila voda. Tak vydržel i léta, ale byl tvrdý jako kámen. Římané mu říkali buccellum, Američané hardtack a britští námořníci ho drtili dělovými koulemi.
Suchar se pozřít dá, i když je bez chuti. Sníst polévku, která byla každodenní stravou vojáka starořecké Sparty, už vyžaduje kuráž. Říkalo se jí černá smrt a byla z vařených vepřových nožek, krve, soli a octa. Dle legendy ji ochutnal muž z italského města Sybarisu známého svým obžerstvím a prohlásil: „Teď už vím, proč se Sparťané smrti nebojí.“
Čingischánovi dobyvatelé si na své válečné výpravy brali stáda krav a ovcí. Když jim živé zásoby došly, lovili psy, sviště, králíky, vše, co se nechalo ulovit. Jedli sušený tvaroh a pili čerstvé i zkvašené kobylí mléko, což byl vlastně velmi sytý alkoholický nápoj. Údajně pro posílené také koňskou krev. Jejich kůň byl pro ně život, tak mu žílu na krku nařízli velmi citlivě a polkli pár doušků. Dle zápisků Marca Pola pak vydrželi deset dní na pochodu, aniž by si museli připravovat jídlo na ohni.
Hladová vojska
Na rozdíl od masem dobře krmeného vojska, třeba římského, či osmanských bojovníků, kteří měli i čerstvě pečený chléb, kávu a med, byly armády, které trpěly hladem. Křižáci si na své výpravy brali jen to, co sami uvezli a to byl obvykle pytel ječmene. Jedli proto převážně hustou obilnou polévku. Když se poštěstilo, občas do ní přihodili něco, co na cestách koupili. Historické zdroje uvádějí, že když se dostali do tábora muslimského nepřítele, přestali i bojovat a začali plenit jeho bohatě zásobenou kuchyň.
„Na svých taženích byli Napoleonovi vojáci většinou zoufale hladoví,“ říká Ch. Esdaile, profesor historie na Liverpoolské univerzitě. I když zásoby dorazily, vojáci dostali jako příděl hrstku luštěnin, kousek chleba a masa. Při životě je držely kradené brambory a kukuřice. Dle profesora z té doby pocházejí francouzské dlouhé chleby: „Vypráví se, že bageta vznikla proto, aby francouzští vojáci mohli nosit chléb v nohavicích kalhot.“.
Když se musí pozřít, co téměř nelze
Logistické problémy se zásobováním britských jednotek během krymské války (1854-6) způsobily, že v nemocnici skončilo víc vojáků s kurdějemi než se zraněním. Příděl potravin obsahoval jen pár sušenek a nasolené maso, k tomu jedna cibule a dvě brambory měsíčně. Hladem trpěli britští jezdci i na konci 19. století v búrské válce na jihu Afriky. Naprostý nedostatek potravin je donutil jíst své věrné koně, což jim působilo nesmírné psychické utrpení.
Příliš si nepolepšili ani poté, když skotští bratři jako společnost Maconochie Brothers získali zakázku na dodávku dušeného hovězího masa v konzervách. Byli sice průkopníky trvanlivého proviantu, ale zároveň se svou „kejdou“ zapsali na seznam nejodpornějších a naprosto nepoživatelných vojenských přídělů. Jejich dušené hovězí zůstalo nejspíš v továrním kotli. Do konzerv se dostala jen mrkev, brambory, cibule a fazole, případně tuřín. Vše v trošce vývaru. Během boje bez možnosti ohřátí obsahovala konzerva kusy ztuhlého tuku s nechutnou zeleninou, která navíc působila silné nadýmání…
Americká kapitola závěrem
Na smutný seznam příšerné armádní stravy se zapsaly „firecakes“, chlebové placky z mouky a vody pečené na ohni. Byly tak suché a bez chuti, že si na ně stěžovali i samotní vojáci Kontinentální armády, která půl roku mrzla a hladověla ve Valley Forge během americké revoluce (1775-1783).
Americká armáda, pokud jde o zásobování a stravování, selhala v době španělsko-americké války (1898). Díky tomu nechvalně, a to velmi, proslul americký masný průmysl, který se chopil „zásobovací“ příležitosti. Na frontu dodával konzervované nebo chlazené hovězí. Páchlo jako mrtvola připravená na pitvu. I přes kručení v žaludku ho vojáci odmítali jíst. Ti co ho přece jen pozřeli, trpěli neskutečnými žaludečními a střevními potížemi. Ukázalo se, že bylo pro konzervaci napuštěno škodlivými chemikáliemi, například formaldehydem.
Jídel v denním polním přídělu a hotovek v konzervách (Meat Combat Individual-MCI, 1958-81, poté Meal Ready-to-Eat-MRE) amerických vojáků, která byla víc než nechutná, je poměrně dost. Po některých bylo poživateli "jen" na zvracení, a to nejen obrazně, jiná ucpávala zažívací trakt nebo naopak působila jako projímadlo. Polní pamlsek, první energetická – čokoládová tyčinka, pokud se jí vůbec kvůli tvrdosti podařilo rozkousat, působila „střevní spoušť“ a to takovou, že jí vojáci přezdívali tajná Hitlerova zbraň.
Na rozdíl od válek, bohužel, je taková strava dnes už minulostí.
Zdroje: www.wearethemighty, www.military.com, www.historynet.com, www.nam.ac.uk