Nový pohled na choroby přinesla až moderní medicína, která se začala rozvíjet od vrcholného středověku. Do té doby platilo pravidlo „málo léků, dlouhý věk“. Lidé také nemoci brali jako „dar“, jež na ně seslal Bůh, aby se mohli jako hříšnicí napravit. Lékaře tak, hlavně na popud církve, nevyhledávali. I obyčejné nachlazení tak často končilo smrtí.
Tento přístup změnily až univerzity, na nichž se lékařství začalo od 14. století vyučovat. Rozvinula se a zdokonalila chirurgie, zlepšila se hygiena, zakládaly se nemocnice. Lékařům pomáhali s uzdravováním také mastičkáři, kořenáři, porodní báby nebo lazebníci.
Nebezpečný běžný den
I přesto, že dnes na nás smrt číhá stejně jako ve středověku, díky moderním technologiím a sociálnímu zabezpečí má větší problém nás dohnat. Proto se i zjevně obyčejné činnosti mohly stát našim předkům životu nebezpečné. Mezi ně patřilo například cestování. Na poutníky nebo vyslance si brousily zuby loupeživé skupiny, špatné počasí nebo infrastruktura. V zájezdních hostincích byla zase špína, obtížný hmyz a drobní zlodějíčci. Pouliční násilí a rvačky v hospodách nebyly neobvyklé.
„Hračky - plačky," říká jedno pořekadlo. Ani zábava nezaručovala jistotu. Mezi oblíbenou kratochvíli patřil lov. Během něj ale mohlo dojít k několika nešťastným nehodám. Lovci mohli spadnout z koně, být probodnuti šípem, rozdrceni rohy kanců nebo napadnuti medvědem. Například král Václav I., druhorozený syn Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, přišel při lovu o levé oko. Vypíchla mu ho větev. Vysloužil si tak přízvisko Jednooký.
Také práce v domácnosti nebo na poli či v lese nebyla bezpečná. Jakékoli zranění znamenalo ohrožení života, ať už šlo o drobné popáleniny nebo pořezání. Stačilo málo a do rány se dostala, kvůli nedostatečné hygieně, špína. Infekce tak mohla vést až gangréně a smrti.
Choroby na každém kroku
Námel. Houby rodu paličkovice, jež napadají traviny a obilí a produkují toxické látky, stály ve středověku za masivními otravami. Z té doby jsou popsány dva druhy nemocí. „Oheň sv. Antonína“, při němž odumíraly akrálních částí těla a hluboká paranoia, provázená svalovými křečemi a záškuby. Mouka pro chudinu běžně obsahovala 6-10 % námele.
Smrt číhala na každém kroku
Špatné počasí přinášelo dvojí hrozbu. Nemoci a hladomor. Kvůli trvalým dešťům, suchu nebo zimě lidé trpěli úplavicí, malárií či chřipkou. Nedostatečná hygiena zase přinášela bakteriální a virová onemocnění. Nejčastěji se objevoval záškrt, tyfus, neštovice a lepra. Například v polovině 13. století se v Evropě vyskytovalo až 19 000 domů malomocných.
V 15. století se z Francie do Anglie rozšířila další nakažlivá nemoc, které se říkalo „potivá". Projevovala se vysokou horečkou, bolestí v krku, na ramenech a končetinách, následovaly křeče břicha a silné pocení a smrt. Mezi původci choroby jsou označovány hantaviry nebo anthrax.
Během středověku také docházelo k pravidelným vlnám morových epidemií. Společně s hladomorem v první polovině 14. století zabil jednu pětinu Evropy. Kdo se nakazil dýmějovým morem, měl 70 - 80% šanci, že během týdne zemře. Následkem pandemií byla na konci 14. století průměrná délka života ve Florencii necelých 20 let. Mezi nejčastější oběti patřily především děti.
Leprou onemocnělo 19 tisíc lidí
Věk ve středověku
V různých pramenech se udává, že průměrná délka života se ve středověku pohybovala kolem 30 let. S tím nesouhlasí Christine Cave, archeoložka z Australské národní univerzity, která analyzovala opotřebení zubů na třech anglosaských hřbitovech a podle toho určila dobu smrti nebožtíků. „Statistiky zkresluje dětská úmrtnost, jež bývala až 50%. Mysleli jsme si, že maximální věk se v té době pohyboval kolem čtyřicítky, to však není pravda," říká.
Cave zjistila, že se lidé dožívali kolem 70 let. „Stáří dětí se snadno odhadne díky řadě vývojových znaků, jako je například růst zubů nebo srůstání kostí. U dospělých se však dá obtížně poznat v kolika letech zemřeli. Proto má většina archeologických výzkumů nejvyšší věkovou kategorii 40+. Tento fakt zkreslil naše vnímání stáří lidí ve středověku."
Pokud člověk přežil své narození a dětství, kdy byl ohrožován nemocemi, proti nimž neexistovalo očkování, ženy nezemřely při porodu, muži nemuseli jít do války a k tomu ještě přečkal jednu nebo dvě morové nákazy, měl slušnou šanci dožít se šedesáti nebo sedmdesáti let.
Zdroje: magazin.cz, ct24.ceskatelevize.cz, magazin-legalizace.cz, www.historyextra.com, www.abdn.ac.uk
