Tento výjev ukazuje slavný obraz generála Louise Lejeuna, který namaloval scénu z bitvy u Chiclany, v níž markytánka neboli cantinière Catherine Balandová povzbuzuje vojáky. Obraz nyní visí v muzeu zámku ve Versailles a i díky němu víme, jak nelehké bylo živobytí žen, jež doprovázely vojáky do bitevní vřavy. V období napoleonských válek bylo nepsaným pravidlem, že cantinière ošetřovaly přímo na bojišti zraněné nebo se je snažily odtáhnout do bezpečí. Nezřídka se stalo, že i samotné ženy bojovaly o holý život. (Zdroj: https://web.archive.org/web/20130814212416/http://www.cantinieres.com/)
Pojem markytánka byl často spojen s ženou, jež prodává své sexuální služby vojákům na vojenských taženích. To je sice pochopitelné, ale většina armád vyžadovala, aby ženy cestující s armádami byly manželkami vojáků, jelikož svobodné ženy nebo nevěstky dokázaly rozvrátit morálku.
Druhým a důležitějším důvodem byl fakt, že vlastní zásobovací systém armády nedokázal zajistil veškeré jídlo a pití, což často vedlo k dezerci. Postupně se tak vyvinul systém nový, kdy vivandiers (původní název pro markytánku, označující ženu, jež nebojovala) doplňovaly potraviny a vybudovaly si obchůdek s dalším zbožím, které pravidelně doplňovaly, jako byl tabák, papír a inkoust na psaní a samozřejmě alkohol.
Zatímco manželé-vojáci vykonávali vojenské povinnosti, markytánky vařily, podávaly jídlo a pití a často také provozovaly hazardní stoly. Děti narozené v pluku pomáhaly matkám a později samy nastoupily do boje. Tito chlapci, jež v pluku vyrostli, se stali profesionálními a oddanými vojáky. V roce 1793 nový zákon eliminoval mužské vivandery a nařídil ženám, aby si pořídily licence, čímž se z nich staly svobodné podnikatelky, které nebyly závislé na svých mužích. (Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Vivandi%C3%A8re)
Zákon z roku 1793 eliminoval mužské vivandery. Ženy si tak pořídily licence a staly se svobodnými podnikatelkami...
Během Francouzské revoluce se role markytánek začala obracet. Jejich stan se stal srdcem celého pluku. Jelikož vojáci své vlastní vybavení, z důvodu rychlého přesunu, neměli, jediným teplým a suchým bodem byl právě stan markytánky, kde se podávalo brandy, teplé jídlo a byly zde také stoly a psací potřeby.
Během napoleonských válek se již ženy aktivně účastnily boje a ošetřovaly zraněné. Po porážce Napoleona I. v letech 1814–15 zrušila vracející se Bourbonská monarchie titul "cantinière" a obnovila slovo „vivandière“. To ale neměnilo nic na tom, že ženy stály často v první linii. Madeleine Kintelberger ze 7. husarského pluku tak bojovala vedle svého muže i dětí. Pravou ruku ji oddělila dělová koule, byla osmkrát zasažena do hlavy a krku šavlí, dvakrát propíchnuta kopím a zajata ruskými kozáky poté, co ji střelili do každé nohy a ona tak konečně klesla k zemi. V té době byla v osmém měsíci těhotenství a čekala dvojčata. (Zdroj: https://web.archive.org/web/20130826153009/http://cantinieres.com/combat.php)
