Na středověkých zahrádkách se běžně sklízela řepa, kapusta a zelí, známé byly dýně a okurky a nechyběl ani česnek s cibulí. Ve velkém se konzumoval hrách a oblibě se těšil i křen, který se od Slovanů rozšířil dále do Evropy. Již od 10. století máme doložené zmínky o švestkách a třešních, z tradičních ovocných stromů se do sadů vysazovaly také jabloně, hrušně a broskvoně. Ani nejchudší vrstvy nemusely v létě trpět nedostatkem vitamínů, protože v lesích se daly nasbírat maliny, jahody, moruše a dřínky.

Základem stravy ale bylo přeci jen obilí. V českých krajích se pěstovaly hned od raného středověku téměř všechny jeho druhy. Pekly se placky a chleba, vařily se kaše ochucené ovocem. Již tady se ale projevoval rozdíl mezi prostým lidem a bohatší vrstvou: zatímco chudí jedli tmavý chléb z mouky umleté nahrubo, panstvo si dopřávalo jemnější chléb bílý.

Ne každé léto však přineslo bohatou úrodu, roky tučné se střídaly s hubenými a když na zemi udeřil hlad, drtily se na mouku i žaludy a bukvice.

V hospodářství, kde se chovaly krávy, ovce, kozy či koně, se hojně zpracovávalo mléko, včetně kobylího. Máslo se tlouklo pracně a dlouho a bylo určeno spíš na prodej boháčům, zato sýr byl považován za sprosté jídlo - možná proto, že panstvu "nevoněl". Dnes by ovšem takový podomácku vyrobený středověký sýr byl v supermarketu prodáván za astronomickou cenu - hospodyně si s ním uměly pohrát, dochucovaly ho bylinkami, ořechy a různým kořením.

Z masa se nejvíce jedlo drůbeží a hovězí, šlechta měla výsadu pochutnat si i na zvěřině. Poddaní v lesích lovit nesměli pod hrozbou trestu smrti; bylo jim však dovoleno chytat drobné živočichy. Veverky, žáby, chrousti nebo vrabci patřili k častým chodům středověkého menu.

Na rozdíl od moderní doby se jedlo jen dvakrát denně. Před odchodem do práce se člověk posilnil obilnou kaší s ovocem, večer ho pak zpravidla čekala zeleninová polévka, chléb, sýr, luštěniny a někdy i maso. Na dvě jídla denně se omezovala i šlechta, ovšem s tím rozdílem, že večeřet začínala už kolem třetí hodiny odpolední a jíst nepřestala, dokud nenadešel čas spánku. Marně církevní hodnostáři nabádali bohaté ke střídmosti - mezi urozeným panstvem se už ve středověku rozmáhala obezita.