Sovětský svaz a Spojené státy se touto otázkou zabývaly hned během prvních pokusů s vysláním kosmických lodí na oběžnou dráhu. V té době se obě mocnosti předháněly jak ve vesmírných programech, tak ve výrobě atomových zbraní. Nemělo by nás proto překvapit, že na obou stranách proběhl poněkud šílený experiment.

Největší bombou se chlubil Sovětský svaz

Sověti chtěli světu zase jednou dokázat, že je u nich všechno "největší", a tak vyrobili největší vodíkovou bombu na světě. Vodíková bomba je založena na slučování jader izotopů vodíku a její účinky jsou mnohem ničivější, než jak je známe u klasické "atomovky".

Sovětská obří Car-bomba měřila 8 metrů na délku, 2 metry na šířku a vážila 27 tun. Dne 30. října 1961 ji speciálně upravený bombardér Tupolev vynesl do výšky 10,5 kilometru a uvolnil ji nad ostrovem Nová země v Barentsově moři. Bomba byla opatřena mohutným padákem, který zpomalil její pád, takže když ve výšce 4 km vybuchla, posádka Tupolevu už od ní byla v bezpečné vzdálenosti.

Exploze vytvořila na obloze obrovskou ohnivou kouli. Po čtyřiceti sekundách se objevil atomový hřib s kloboukem o průměru 95 km. V oblasti výbuchu došlo k zemětřesení o síle pěti stupňů Richterovy škály a smrtelná radiace sahala až do 180 km od epicentra.

Výbuch ve vesmíru má svá specifika

Vodíková bomba Starfish Prime, kterou v červnu následujícího roku odpálili Američané z Johnstonova ostrova v Pacifiku, nebyla ani zdaleka tak veliká a silná, zato zamířila do větších výšin. Vybuchla ve výšce 400 km nad zemským povrchem, což odpovídá výšce oběžné dráhy dnešní Mezinárodní vesmírné stanice. A právě zde, v takzvané termosféře, už to začíná být zajímavé.

Ještě sice nejsme v úplném vakuu, ale vzduch je tady už natolik řídký, že exploze nevyvolá tlakovou vlnu ani tepelné záření, nevytvoří typický hřib a nezpůsobí ve svém okolí žádné hmotné škody. Zato radiace se rozšíří bleskovou rychlostí a s obrovskou intenzitou. Kdyby tedy v té chvíli poblíž epicentra výbuchu letěla nějaká raketa, samotný stroj by ohrožen nejspíš nebyl, ale jeho případná lidská posádka by to nepěkně odnesla smrtící dávkou radiačního záření.

Polární záře nad Havají

Obyvatelé blízkých Havajských ostrovů tehdy ohroženi nebyli, ale pozorovali podivné jevy: potýkali se s výpadky elektřiny, automatické garáže se samy od sebe otvíraly a zavíraly a na mnoha místech se přerušilo telefonní spojení. K tomu se na obloze naskytla neobvyklá podívaná v podobě barevné "polární záře", způsobené uvolněnými elektrony volně padajícími atmosférou, které "rozsvěcovaly" náhodně potkané atomy kyslíku a dusíku.

Co by se stalo, kdyby ve stejné výšce vybuchla bomba o podobné síle, jakou disponovala sovětská Car-bomba? Ze Země bychom spatřili obří ohnivou kouli, která by v prvních deseti sekundách trvale poškodila zrak každému, kdo by se na ni zpříma zadíval. Jinak by ale zdraví pozemšťanů neohrozila, a to ani radiací. V ohrožení života by se ocitla jen posádka Mezinárodní vesmírné stanice. Následně by se lidé ze širokého okolí kochali pohledem na barevnou oblohu, pokud by tedy zrovna nelamentovali nad nefungující elektřinou a zničenou elektronikou. Škody by byly v tomto ohledu rozsáhlé a následky by pocítil celý svět. Záření by totiž ovlivnilo i satelity všech druhů.

Zdroje: www.npr.org, www.irozhlas.cz, www.businessinsider.com