Svého nastávajícího muže potkala v posledním ročníku vysoké školy. Ona byla krásná a štíhlá, on rozvedený a o patnáct let starší. Byl zástupce říšského komisaře pro sudetské území. Pravděpodobně je seznámil její bratr, jež se nakonec stal úředníkem úřadu Reichsprotektora. V té době byl již Frank odloučen od své první ženy Anny, s níž měl dvě děti.
„Od roku 1933 jsem se svou manželkou nežil. Byl jsem zaneprázdněn politickým životem," vysvětloval. Dva měsíce po rozvodu, 14. dubna 1940, se na Staroměstské radnici konala svatba. Karola se přestěhovala do přepychové vily v Praze-Bubenči a než otěhotněla, pracovala jako lékařka na interní klinice Všeobecné nemocnice v Praze na Karlově náměstí.
Karola Franková
V srpnu 1941 porodila dceru Eddu, o rok později syna Wolfa Dietricha a v březnu 1944 druhou dceru Hole Sigfried. Mezitím se „krvavý pes Frank“ snažil vyšplhat po kariérním žebříčku vzhůru. Šel doslova přes mrtvoly. Karola tvrdila, že se o politiku svého muže údajně nikdy nezajímala. Byla však členkou NSDAP takže si musela být vědoma, kdo tzv. tahá za nitky.
Podle svědectví současníků měla slušnou pověst a chovala se příjemně. Když nebyla těhotná, často svého muže doprovázela na společenské akce. Vždy vypadala jako ze žurnálu. Stala se tak módní ikonou. „Pro velké události volila róby z potištěného hedvábí. Byla nejelegantnější ženou mezi manželkami politiků," píše Miroslava Burianová ve své knize Móda v ulicích protektorátu.
5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Karola rychle balila jen ty nejnutnější věci. Drahé šaty musely zůstat ve skříni. O čtyři dny později ji její manžel posadil s dětmi a chůvou do automobilu. Sám si sedl do jiného vozidla. Z Prahy zamířili směrem ke spojeneckým liniím. V Rokycanech však K.H. Franka poznal rozzuřený dav. Byl zadržen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu k výslechu. Později řekl, že si myslel, že ho jeho manželka následuje.
Rodina K. H. Franka po jeho smrti
Karola však vzala osud do vlastních rukou. Podařilo se jí utéct do Stodu a schovat se v místním chorobinci. Její děti byly mezitím internovány v deportačním táboře. Později byly umístěny do náhradních rodin v Německu. České revoluční orgány Frankovu manželku nakonec stejně našly. Kolem 20. května 1945 se ocitla ve vazbě na policejním ředitelství v Praze. Již druhý den se ale zcela náhodou objevil důstojník Rudé armády a vyžádal si ji na práci v hotelu na Malé straně, kde byli ubytováni on a jeho kolegové. Policie ji propustila.
„Po odjezdu z vazby jsem brzy pochopila, že jsem v rukou sovětské zpravodajské služby. Koncem května jsem byla dopravena na polní letiště u Drážďan. Cílem byla Moskva, věznice v Lubjance,“ popisuje vzpomínku Karoly Frankové Rudolf Ströbinger ve své knize Poker o Prahu. Tu potvrzuje fakt, že se sovětské úřady o rok později ozvaly československému ministerstvu zahraničí, že je Karola v Moskvě. Ptali se, zda ji nepotřebují. Odpověď byla negativní.
V Sovětském svazu byla prý odsouzena k 12 letům vězení. Jeden rok měla strávit ve vězení v Lubjance. Zbytek v pracovním táboře v Kazachstánu. Podle některých teorií však byla Karola už od roku 1937 příslušnicí sovětské zpravodajské služby a sňatek s K. H. Frankem byl jejím úkolem. „Pro nedovolenou spolupráci s Brity ale byla odsouzena k vězení," spekuluje v knize České milenky nacistů Václav Miko.
Zda byla opravdu ve vězení se stále neví. Jisté je, že se domů dostala až v roce 1955 díky smlouvě mezi SSSR a SRN o předávání válečných zajatců. Odjela do tehdejšího západního Německa a hledala své děti. Ty nakonec našla. Od 60. let pracovala opět jako lékařka. Rok jejího úmrtí je neznámý.
Zdroj:
