Kameny z vesmíru k nám mohou přiletět v mnoha velikostech. Nejčastěji se však setkáváme s objekty o průměru zrnka písku nebo hrášku. Když narazí do molekul vzduchu, shoří a změní se v plyn. Okolní atmosféra se zahřeje a rozzáří. Když se pak materiál ochladí, stane se opět pevnou látkou a dopadne na Zem.

Podobný princip funguje i v případě, když naše planeta prolétává oběžnou dráhou komety, která během své cesty zanechala za sebou tzv. meteorický roj. S ním se setkáváme několikrát do roka. Nejznámější a nejpůsobivější jsou srpnové Perseidy.

Pád meteoritu

Čím větší meteor, tím je „padající hvězda" jasnější. „Jednou jsem zahlédl silný pruh světelných pramenů, které protkaly noční oblohu na několik sekund. Bylo na naprosto kouzelné," říká Henning Dypvik, emeritní profesor na katedře geověd a katedře technologických systémů na univerzitě v Oslu. „Tento jas dokáže vytvořit již objekt o velikosti pěsti."

Taková a větší tělesa mohou někdy cestu atmosférou přežít. Na zem pak dopadnou jako meteority. Záleží však na tom, z jakého jsou materiálu. „Pokud je kámen složen z hornin a minerálů, má větší šanci shořet a explodovat, železný meteoroid je odolnější," vysvětluje věděc. Podle American Meteor Society na Zem spadne denně 10-50 meteoritů. Drobnějšího vesmírného materiálu je však mnohem více. Odborníci odhadují, že se denně setkáváme s 50 tuny prachu a kamení.

Raritou však nejsou ani několik metrů dlouhé meteority. NASA uvádí, že objekt o velikosti auta zasáhne atmosféru asi jednou ročně. Většina z nich v ní shoří a vytvoří ohnivé koule pozorovatelné pouhým okem. Takovým případem bylo 17 až 20 metrů dlouhé těleso, které vletělo do plynného obalu Země 15. února 2013 poblíž ruského města Čeljabinsk. I přesto, že shořelo 30 km nad povrchem, vytvořilo velkou tlakovou vlnu, jež rozbila okenní tabule v oblasti o průměru desítek kilometrů.

Nebezpečný meteorit

Zdraví lidské populace ohrožují meteority o velikosti od 50 metrů. Tak velký kámen vytvoří kráter o rozloze asi jednoho kilometru. Exploze je tak silná, že by zničila moderní město. Následná tlaková vlna by dokázala usmrtit středně velká zvířata v oblasti 6 km od místa dopadu. Všemu živému, nacházejícímu se v okruhu 10-12 km od nárazu, by způsobila vážné poškození plic.

Podle odborníků tak velký meteorit dopadne jednou za tisíciletí. Zatím nejmladší kráter, vyhloubený po nárazu stometrového tělesa, byl nalezen v Arizoně. Má průměr přes 1,2 km a vznikl v období před 49 000-50 000 lety.

Zdroj: Youtube

Zdroje: zoommagazin.iprima.cz, sciencenorway.no