Starého kytaristu Picasso namaloval na přelomu let 1903 a 1904, kdy měl své slavné modré období. Dnes obraz visí ve sbírce Institutu umění v Chicagu, kam se na starého, slepého a podvyživeného muže v roztrhaném a obnošeném oděvu hrajícího na kytaru chodí dívat desetitisíce lidí.

Ač obraz sám o sobě není nijak zvlášť radikální, pro Picassovu uměleckou dráhu je stěžejní. Kytaristou hrajícím v ulicích Barcelony se Pablo Picasso snažil v rozporu se staletou vytříbenou tradicí vyjádřit a vyvolat emoce, nikoli jen ilustrovat fyzickou realitu.

A právě to se pak stalo základním kamenem hnutí moderního umění. Jenže kurz dějin umění si necháme na jindy, nyní se zaměřme na samotný obraz.

Na video se podívejme zde:

Zdroj: Youtube

Tajemství Picassova kytaristy

Starý kytarista je jakoby omýván nadpozemským měsíčním světlem a jeho oblast krku skrývá tajemství: ženštější motiv, tedy tvář a tělo ženy. A ne jen jedné.

Tento motiv je však skrytý. Na první pohled každý vidí zbědovaného muže v obnošeném oblečení, který sedí na podlaze se zkříženýma nohama, s tělem zhrouceným v bezvládné poloze, v tmavém koutě. V ruce drží muž kytaru a brnká na ni, přesto vypadá, že je zoufale izolovaný a útěchu nachází pouze ve svém umění.

Jenže žena dává obrazu zcela nový rozměr. Historici objevili pomocí rentgenových paprsků, infračervené technologie a dalších technik kromě ženy ještě skrytou matku s dítětem a také jakési zvíře. Důvodem může být Picassova neblahá finanční situace v době, kdy plátno maloval, takže zřejmě přemaloval jiné dílo. Jenže to by nevysvětlovalo, proč jsou na jednom plátně tři nepropojené postavy.

Možná je v tomto příběhu víc, než se na první pohled zdá?

Kontext vzniku obrazu

V době vzniku kytaristy malíř skutečně strádal. Jeho životní úroveň byla skutečně hrozivá, a navíc jeho blízký přítel spáchal sebevraždu, což Picassa přeneslo do jeho modrého období. Picasso v té době žil v Paříži, kam se přestěhoval poté, co odmítl klasické i výtvarné vzdělání. Byl velmi chudý a sám sebe ztotožňoval s žebráky, prostitutkami a dalšími utlačovanými vyděděnci společnosti. Modré období v roce 1904 skončilo. A do této doby je datován i jeho obraz.

V modrém období Picasso tvořil velké plochy v barvách modré, šedé a černé, melancholické postavy ztracené v rozjímání a bezvýchodnosti. Tak byly voleny i prvky v Kytaristovi. Měly diváka oslovit a vzbudit v něm reakci.

Obraz kytaristy je celý modrý, takže v monochromatické atmosféře je kytaristova postava naprosto ztracena. Jediným východiskem je právě hnědá kytara, která je středem obrazu a strhává na sebe všechnu pozornost. Kytara je kytaristovým světem a jedinou naději na přežití.

Historici umění se domnívají, že obraz vyjadřuje osamělý život Picassa samotného a starý kytarista představuje alegorii lidské existence.

V té jsou však skryty další tři objekty – dvě ženy a zvíře. Stará žena s hlavou skloněnou dopředu, mladá matka s malým dítětem klečícím po jejím boku a zvíře – tele nebo ovce na pravé straně plátna.

Mladá matka přitom sedí uprostřed kompozice a levou rukou se natahuje ke klečícímu dítěti po své pravici a zvíře pak stojí po matčině levé straně. Mladá žena má dlouhé, splývavé tmavé vlasy a zamyšlený výraz.

Jenže i podoba ostatních postav je sporná. Při další infračervené zkoušce ve Washingtonu byla odhalena stejná kompozice matky a dítěte, ale byla na ní kráva olizující hlavu malého telátka.

Navzdory všem objevům však dodnes nevíme, proč Picasso kompozici s matkou a dítětem nedokončil a jakou roli hraje v plátnu starší žena.

Zdroje:

www.pablopicasso.org

theculturetrip.com

artsapien.com