Do první světové války se ženy nechávaly šněrovat do korzetů stejně těsných, jako byla upjatá morálka tehdejší doby. Revoluci v „haute couture“, doslova vysokém krejčovství, i v šatnících žen spustila drobná návrhářka jménem Coco Chanel. Ve dvacátých letech přišla s úplně novým pojetím ženské krásy, módy pohodlné i účelné. Podle časopisu Time tím jako jediná ze svojí branže patří mezi 100 nejvlivnějších lidí minulého století.

Milionářka z chatrče

Gabrielle Bonheur Chanel se narodila pradleně a obchodnímu cestujícímu, takže se rodina neustále přesouvala z místa na místo. Matka zemřela, když bylo Gabrielle jedenáct, a otec ji strčil do přísného církevního sirotčince. Později do světa vypustí hned několik dobrodružných historek o svém původu, možná aby zakryla ne právě idylické dětství.

V ústavu se naučila šít a po osamostatnění si našla místo jako švadlena. Pro přivýdělek vystupovala jako zpěvačka v důstojnickém klubu, kde prý podle jedné písničky vznikla její přezdívka Coco. Z maloměstské scény sice neprorazila, poznala zde však svého prvního partnera, dědice textilového impéria. S Étienne Balsanem žila deset let v přepychu na zámku uprostřed lesa, kde si na nákladných lovech a oslavách rychle osvojila vybrané mravy i to, čemu se dnes říká networking.

Říká se, že nemanželské dítě Balsanovy sestry je ve skutečnosti syn Coco, která se však po jeho narození seznámila s Arthurem Capelem. Vytříbený styl kapitána jezdectva a známého dandyho nemalou měrou inspiroval návrhy Coco Chanel, a Capel nejspíš vymyslel i nezaměnitelný design ikonického parfému Chanel No° 5. Nebyl jen návrhářčinou múzou, ale mužem jejího života. Poté, co zemřel při automobilové nehodě, nechala na místě havárie postavit památník, na který po zbytek svých dnů kladla růže.

Právě s Capelem otevřela Coco Chanel svůj první butik v letovisku Deauville na břehu Atlantiku, již jako etablovaná návrhářka klobouků. Po pár letech přibyl další v alpském útočišti smetánky Biarritzu a v roce 1919 i na rue Cambon v hlavním městě módy Paříži. Poptávka po jejích kreacích byla neutišitelná, takže koncem dvacátých let žila v několika luxusních sídlech kolem Středozemního moře a byla považována za nejbohatší ženu své doby.

Zlá bohyně

Soukromý život Coco Chanel je stejně málo uvěřitelný jako její podnikatelský příběh. Blízce se stýkala s nejmocnějšími muži své doby, pozdější britský král Eduard VIII. ji prý doslova uctíval. Když jí po válce hrozila perzekuce za zapletení se s nacisty, měl jí z problémů vysekat samotný Winston Churchill. Možná z obavy, aby rozpitvání její kauzy neobrátilo pozornost na nepěknou stranu části britské aristokratické smetánky, totiž antisemitismus a zaujetí nacistickou ideologií.

Coco Chanel tyto názory naprosto sdílela, v třicátých letech i financovala jeden ultrapravicový plátek. Po vypuknutí války svoji firmu zavřela a propustila jejích 3 000 zaměstnankyň, protože prý „není doba, která přeje módě.“ Začala však usilovat o parfumérii, kterou s ní dříve založil obchodní partner, podle smlouvy většinový vlastník podniku. Neštítila se k okupačním úřadům podat návrh na arizaci firmy ve svůj prospěch, protože její podílník byl židovského vyznání.

Coco Chanel se pohlavárů okupační moci dvakrát nestranila, jejím milencem byl generál SS a přímý podřízený Heydricha, rozvědčík Walter Schellenberg. Setkala se dokonce s nejvyšším esesákem Himmlerem, který ji vyslal na tajnou misi, která měla podrýt odpor Británie vůči Říši. Přes její vynikající kontakty se operace Modellhut, tedy modelový klobouk, naštěstí minula účinkem.

Přes všechny kontroverze (nebo možná právě kvůli nim) patří příběh holky z děcáku mezi ty nejvíce fascinující osudy dvacátého století. Coco Chanel byla nesmírně talentovaná a ambiciózní žena, která to ve své době dotáhla zdaleka nejdál, kam to jako žena dotáhnout mohla. Ve svém životě udělala mnohé chyby, také ale zanechala dědictví, které utváří módu a populární kulturu dodnes.