Kruté osudy žen utěšitelek: Otrokyně z nevěstinců se odškodnění nedočkaly doteď

Comfort women sloužily k potěšení japonských vojáků.

Comfort women sloužily k potěšení japonských vojáků.

Foto: Profimedia.CZ

Brutalita masakru v Nankingu v roce 1937 zaskočila i samotného japonského císaře. Jeho vojáci vypálili třetinu města, zabili desítky tisíc mužů a znásilnili tisíce žen. Právě násilí na ženách vnímal císař jako největší problém. Rozhodl se proto zřídit vojákům nevěstince, aby napříště neměli důvod napadat civilistky.

Nikdo ovšem nemohl očekávat, že do takových zařízení půjdou ženy z okupovaných oblastí pracovat dobrovolně. Vojáci proto lákali dívky pod příslibem práce v kuchyních a nemocnicích; mnozí rodiče jim dcery vydali v domnění, že u armády bude dívkám lépe než doma, kde vládla chudoba a nebylo tu co jíst. Jindy se Japonci ani nenamáhali s planými sliby a dívky unesli přímo z ulice nebo ze školy.

Zdroj: Youtube

Zničené mládí

Jihokorejské dívce Lee Ok-seon bylo pouhých 14 let, když ji vtáhli do auta neznámí muži. Své rodiče ani rodné město už nikdy nespatřila. Skončila jako vězeňkyně, která musela být denně po vůli desítkám vojáků, jinak byla surově zbita.

Pro dívky donucené k práci v japonských nevěstincích se vžil termín "comfort women", tedy "ženy utěšitelky". Ve skutečnosti šlo o denně znásilňované otrokyně. "Nikdy jsem nechtěla ty muže utěšovat. Nechci v sobě chovat nenávist a zášť, ale nemůžu jim ani odpustit," uvedla Lee Ok-seon.

Dívky musely přijímat muže od deváté hodiny ranní až do pozdních večerních hodin. Přes den bývaly nevěstince otevřeny řadovým vojákům, důstojníkům byly vyhrazeny večery. Zatímco v některých zařízeních měly dívky jednou za měsíc dva dny volna, v jiných nedostaly volno nikdy.

V jiných krajích bývají jiné mravy.

Nejhorší trapasy, které můžete udělat na dovolené v zemích odlišných kultur

Japonsko dlouho zatloukalo

Japonskými nevěstinci během druhé světové války prošlo podle hrubého odhadu historiků téměř 200 tisíc žen a dívek z jihovýchodní Asie. Přesné číslo se ale stanovit nedá, protože veškeré dokumenty byly po válce zničeny a ženy o svém utrpení z hanby mlčely. Mnoho z nich spáchalo sebevraždu, protože před sebou neviděly žádnou budoucnost, další podlehly pohlavním chorobám.

Zdroj: Youtube

Japonsko po dlouhé dekády odmítalo přiznat, že vojenské nevěstince vůbec existovaly. Teprve v roce 1993 vyslovilo omluvu, kterou ale mezinárodní organizace bojující za lidská práva označily za nedostatečnou. Z postižených žen už dnes žije jen hrstka, všem je okolo 90 let a v řádnou omluvu či odškodnění už nedoufají. Snaží se jen šířit osvětu a vydat o svém příběhu svědectví, aby neupadl v zapomnění.

Zdroje: www.awf.or.jp, www.history.com, www.nbcnews.com

Akční letáky