Již krátce po přistání vozítka na Marsu identifikovaly jeho senzory chemické a minerální stopy bývalého prostředí z doby, kdy na planetě mohl existovat život. Curiosity je vybavené dlouhým robotickým ramenem, které sbírá vzorky, dokáže překonat zhruba půlmetrové překážky a pohybovat se rychlostí třicet metrů v hodině. Mimo jiné má v sobě zabudován sedmnáct kamer, laser na studium skal na dálku a vrtačku.
Jeho primárním úkolem je sběr a testování hornin, které by v sobě mohly nést znaky možného minulého mikrobiálního života. Také zkoumá, zda byla na Marsu někdy voda a pokud ano, v jaké formě. Vozítko působí primárně v kráteru Gale, jež má 150 km.
Curiosity na Marsu
První stopy a možném pradávném životě našlo Curiosity v roce 2018. Testy zjistily, že starý Mars měl chemické složení, jež bylo vhodné k existenci živých organismů. Odebrané vzorky obsahovaly molekuly benzenu, toluenu, thiofenu, propanu a butenu. Stoprocentně se to však nedalo potvrdit.
Eroze na Marsu, snímek vozítka Curiosity.
Důkazů o možné existenci života by mohlo být více. Podle odborníků však byly ničeny kyselými tekutinami a postupně vymazávány. Plyne to z výzkumu z roku 2020. Kyselé prostředí totiž zabraňuje jílovitým sedimentům chránit organické látky.
Badatel Alberto Fairén z Cornell University se svým týmem provedl řadu laboratorních experimentů, během nichž simuloval podmínky panující na povrchu rudé planety. Cílem bylo uchovat ve vzorcích jílu aminokyselinu glycin, která je evolučně stabilní na důležitých místech některých proteinů. Testy však ukázaly, že pokud jsou jíly vystaveny kyselým tekutinám, zhroutí se a organický materiál se nezachová. „Naše závěry vysvětlují, proč je hledání organických sloučenin na Marsu tak moc obtížné,“ vysvětluje Fairén.
Kde jsou vzorky?
Dalším problémem je superslaná voda - solanka. Ta na planetě vnikla do jílových vrstev, jež jsou výborným materiálem pro uchovávání mikrobiálních fosilií, destabilizovala je a spláchla. Zjistilo se to po odebrání vzorků z vyschlého dna jezera. Výzkumníci objevili, že sedimentární horniny jíl neobsahují. „Dříve jsme si mysleli, že jakmile se tyto vrstvy jílových minerálů na dně jezera vytvoří, zachovají se po miliardy let," popisuje hlavní autor studie Tom Bristow, výzkumník Ames Research Center NASA v Mountain View v Kalifornii. Výskyt solanky však způsobil chemickou přeměnou zvanou diageneze, jež vymazala původní známky života.
Podle autorů studie však chemické podmínky, způsobené přílivem slané vody, mohly umožnit podpovrchový život. „Nyní máme nový impuls k dalšímu zkoumání, uvedl profesor geologie John Grotzinger.
Nález uhlíku
Nejnovější analýza vzorků získaných vozítkem Curiosity navíc odhalila přítomnost uhlíku v usazeninách Marsu, což znamená, že život na něm opravdu mohl existovat. „Při uhlíkovém cyklu atomy cestují z atmosféry na povrch planety a zpátky. Proto se uhlík nachází téměř ve všem. Na Zemi je ukrytý v horninách, v sedimentech, v oceánech i v organismech," vysvětluje americký Národní úřad pro oceán a atmosféru. Proto jsou atomy uhlíku indikátory biologické aktivity.
Odkud se ale uhlík vzal? Na začátku tohoto roku přišli vědci se třemi možnými vysvětleními. Prvním zdrojem je kosmický prach, kterým mohla planeta prolétnout. To by způsobilo snížení teploty, zamrznutí vody a usazení uhlíku na jejím povrchu. Když led rozmrzl, vrstva sedimentu zůstala zachována.
Druhá verze zahrnuje přeměnu oxidu uhličitého na organické sloučeniny působením ultrafialového záření. Třetí scénář naznačuje, že mikrobi na starodávném Marsu spotřebovávali methan. Ten se na povrchu planety skutečně našel. Je tedy možné, že metan reagoval s ultrafialovým zářením a zanechal stopky uhlíku. Pravdu snad odhalí další vzorky a výzkum, jež by se měl provést již v únoru tohoto roku.
Zdroj:
www.denik.cz, www.vtm.zive.cz, www.idnes.cz, www.livescience.com, www.olomoucky.denik.cz
