Písek a voda
Kousek za hranicemi Nevady s Kalifornií, na severním okraji Mohavské pouště v nehostinném a odlehlém místě vyčnívá z rozpukané země v rezervaci Ash Meadows skála s průrvou. Už po staletí je tato puklina tajemná pro všechny, kteří ji – byť jen krátce – spatřili. Její stěny strmě klesají a po deseti metrech mizí v geotermálním jezírku, zhruba dvacet metrů dlouhém a širokém přes tři metry.
Z jezírka vede asi padesátimetrový tunel do komory, která dostala jméno Acreeova propast. Je devadesát metrů dlouhá a čtyřicet metrů široká. Na její dno se ještě žádný potápěč nedostal. Předpokládá se, že je Ďáblova díra vchodem do nekonečného a hlubokého labyrintu zatopených, nejméně 500 000 let starých jeskynních komor a tunelů, které (možná) končí někde pod vzdáleným Údolím smrti, ne-li mnohem dále.
Už prastaré mýty kmene Timbisha, který toto území obývá už stovky let vyprávěly příběhy o vodních bytostech, které můžou spolknou děti, které se v tomto jezírku koupají. A kmenoví stařešinové i dnes věří, že hlubokými vodními cestami pod pouští cestují šamani s magickými schopnostmi.
Ďáblovu díru přibližuje následující video:
Za duhou…
Jedním z prvních potápěčů, který se v rámci výzkumu na počátku 60. let se svým týmem do Ďáblovy díry několikrát potopil, je Jim Houtz. „Je to tam nádherné. Něco jako roura vede rovně dolů a otevře se do prostoru. Potápěl jsem se do hloubky necelých sto metrů, možná je to rekord, nevím, ale na konci se to zase otevírá do něčeho jiného. Nevíme, co je ta další komora a jestli je to vůbec komora. Je to jako nekonečno…“ popsal Houtz své zážitky v roce 1965. Skalní stěny pod vodou „… jsou zelené, modré. Tak modré, že jsou skoro bílé. A bronzové barvy, všechny barvy duhy,“ řekl a dodal, že to nejkrásnější skála, jakou kdy viděl.
Uvádí se, že největší hloubka, do které se potápěči dostali je 132 metrů, dohlédli do 153 metrů a dno jeskyně neviděli.
Poklad v tůňce
Tůňka v Ďáblově díře je domovem nejvzácnější a velmi ohrožené rybky halančíkovec ďábelský (Cyprinodon diabolis). A to jediným domovem, nikde jinde na světě se nevyskytuje. Malá rybka je kovově modrá s duhovýma očima, měří nanejvýš tři centimetry. Obývá mělkou vodu nad skalní deskou o ploše zhruba dvacet metrů čtverečních, která zasahuje jen pár metrů do hloubky. Má tak nejmenší životní prostor ze všech obratlovců na světě. Deska je pokrytá řasami, kterými se halančíkovec živí a kde se také tře. Jak se do tůňky uprostřed pouště tato rybka dostala, vědci netuší. Pro zoology je objev šokující záležitostí. Neví se ani, jak dlouho své maličké území obývá. Někteří vědci říkají, že deset až dvacet tisíc let, jiní že dokonce až šedesát!
Následující video ukazuje „poklad“ v tůňce:
Díky této rybce je z prezidentského výnosu Ďáblova díra a její okolí začleněné do Národního parku Údolí smrti. Halančíkovec ďábelský je pod ochranou Správy národního parku a ochránců přírody. Přesto v roce 2013 klesl jeho počet na pouhých třicet pět jedinců. Snahy o jeho záchranu jsou v posledních letech úspěšné. Při posledním sčítání v dubnu 2022 jich ochránci napočítali sto sedmdesát pět!
A na závěr – o tom, jak je halančíkovec vzácný, svědčí třeba příběh tří opilých trampů, kteří v roce 2016 tábořili nedaleko. Bezpečností kamery je zachytily, jak přelezli 10metrový plot, svlékli se do naha a jeden z nich vlezl do tůňky. Usmrtil jednoho halančíkovce a za to si odseděl rok za mřížemi.
Zdroje: www.sfgate.com, eu.desertsun.com
