O existenci Dahomejek informoval britský badatel Richard Burton, který se v roce 1863 snažil pro britskou vládu uzavřít s dahomejským lidem mír. Elitní řady dahomejských bojovnic jej tehdy naprosto ohromily a jejich armádě dal přezdívku "Černá Sparta".
Napsal o nich: „Ženská kostra byla tak veliká a svalnatě vyvinutá, že v mnoha případech bylo možné rozpoznat ženskost pouze podle prsou."
Byly označovány za nedotknutelné, přísahu skládaly jako panny a jejich poznávacím znamením bylo rychlé stínání hlav. Dahomejské Amazonky chránily svého krále na nejkrvavějších bojištích a staly se elitní bojovou silou v království Dahomey v dnešní Beninské republice. Byly to něčí dcery i manželky, ale i statečné vojandy a zbrojířky, před jejichž uměním se třásly nohy mnoha evropským kolonizátorům.
Na video se podívejte zde:
Poslední bojovnice zemřela v roce 1979
Pokud si myslíte, že se jedná o další pověst, pak se mýlíte. Poslední žijící Amazonka z Dahomey, žena jménem Nawi, zemřela ve věku 100 let v roce 1979 zapomenuta v odlehlé vesnici. Po slávě netoužila. Té si za života zažila dost, protože tyto Amazonky v době jejich největší slávy tvořily asi třetinu celé dahomejské armády.
Jejich celkový počet dosahoval šesti tisíc a byly naprosto srovnatelné s mužskými bojovníky. Podle záznamů byly za efektivitu a statečnost důsledně hodnoceny jako lepší než mužští vojáci.
Stát se Amazonkou z Dahomey nebylo jen tak
Historie těchto Amazonek (pozor, neplést s amazonskými bojovnicemi – lučištnicemi s jedním prsem) sahá až do 17. století. K jejich vzniku se váží dvě teorie.
Podle jedné vznikly jako sbor lovkyň slonů, když svými schopnostmi ohromily dahomejského krále, zatímco jejich manželé byli pryč. Druhá teorie hovoří o tom, že právě ženy byly jediné, kdo směl s králem zůstávat po setmění v jeho paláci, staly se přirozeně jeho tělesnými strážkyněmi.
Jejich výběr byl ale přísný – vybírány byly jen nejsilnější, nejzdravější a nejodvážnější ženy. Absolvovaly pak pečlivý výcvik, který z nich udělal bojové smrtící stroje. Celá Afrika z nich měla hrůzu po dvě století. Tyto ženy byly vyzbrojeny holandskými mušketami a mačetami. Zejména počátkem 19. století byly velmi agresivní a zuřivé: Dívky byly rekrutovány a dostávaly zbraně už ve věku osmi let!
Získat bohatství a slávu anebo zkrotit neposlušnou ženu?
Ne všechny však byly přijaty dobrovolně. Některé ano, ale jiné zapsali do „služby“ jejich manželé, kteří si stěžovali na nezvladatelné manželky. Výcvik je měl také naučit poslušnosti. Učily se, jak být silné, rychlé, nemilosrdné a dokázaly snášet velkou bolest. Díky cvičením, jež kombinovala jakousi gymnastiku se skutečně nebezpečnými úkoly typu Hladových her (Hunger games), se z žen staly fanatické bojovnice. Byly naučeny bojovat na smrt a nikdy nesměly z boje ustoupit.
Během služby se nesměly vdát ani otěhotnět, protože byly pomyslně vdány za krále. Byly jeho elitními bojovnicemi, ale ani král se neodvážil porušit jejich slib celibátu. Dotknout se těchto žen znamenalo jistou smrt.
Absolvovat tento tvrdý výcvik pro mnoho žen znamenalo možnost uniknout nucené práci v domácnosti a zaujmout významná místa ve Velké radě, kde se diskutovalo o politice království. Ženy mohly díky službě zbohatnout jako svobodné nezávislé ženy, mající vlastní otroky.
Více informací najdete zde:
Důležité poselství Dahomejek
Podle svědectví například již vycvičená 16letá dívka dokázala mačetou setnout lidskou hlavu pouze natřikrát. V Dahomeji bylo zvykem, že se tehdejší bojovnice vracely domů s hlavami a genitáliemi protivníků.
I po francouzské expanzi do Afriky v 90. letech 19. století se poměrně často stávalo, že uniformovaní francouzští vojáci, kteří si brali dahomejské ženy do postele, byli ráno nalezeni mrtví s podříznutým hrdlem. I když to byly nejobávanější ženy, které kdy chodily po zemi, podařilo se jim změnit způsob, jakým byly ženy v Africe i mimo ni vnímány a respektovány.
Začít si něco s Dahomejskou Amazonkou bylo zkrátka hrou na život a na smrt.
Zdroje: