Role Leontýnky pro ni znamenala začátek filmové dráhy. Konkurz tehdy prý vyhrála nejen díky svému talentu, ale také díky opravdovým citům, které chovala k představiteli Dlouhého Jendy, tehdy patnáctiletému Jiřímu Procházkovi. "Měla jsem výhodu, že jsem se do něj zamilovala, a tak jsem to přesvědčivě zahrála," vzpomínala Vávrová po letech s úsměvem. Jiří jí dal ale košem. "Danuška byla pěkná holka, ale na mě tehdy moc mladá. Já už koukal po holkách, kterým rostla prsa. Trochu na mě kvůli tomu byla naštvaná," vysvětlil.
V lásce se Daně tenkrát sice nezadařilo, ale zato kariéra se rozjela slibně. Zahrála si v seriálech My všichni školou povinní, Bambinot i v Arabele a vyhlédla si ji také západoněmecká televize, která ji obsadila do seriálu o osudech židovské rodiny za druhé světové války Kousek nebe. Během natáčení potkala mnichovského scénáristu Josepha Vilsmaiera a hned po dokončení konzervatoře, v pouhých 19ti letech, si ho vzala za manžela. Opět šlo o "staršího kluka" - Vilsmaierovi už táhlo na padesátku.
Tehdy se psal rok 1986 a česká garnitura herečce nemohla odpustit, že odešla za manželem do Západního Německa. Po nějaký čas u nás dokonce figurovala na seznamu zakázaných umělců.
Dalších dvacet let Dana žila na plný plyn. Manžel ji hodně obsazoval do svých filmů, několikrát si dokonce sama vyzkoušela i roli režisérky. Uprostřed pracovního víru se Daně narodily tři dcery, Josefina, Theresa a Janina. Prostřední z nich herečka dokonce rodila přímo před kamerou pro snímek Rama Dama. Za vrchol její režijní tvorby je považováno válečné drama Poslední vlak, které získalo Bavorskou filmovou cenu.
Ve 40 letech herečku zasáhla strašlivá diagnóza. Rakovina děložního hrdla se rychle šířila do jater a plic a ačkoli byla Dana silnou bojovnicí, která se ani na okamžik nevzdala, svůj boj se zákeřnou nemocí po roce prohrála. V posledních dnech už věděla, že se nezadržitelně blíží konec, a tak opustila mnichovskou kliniku, aby mohla zemřít ve svém domě, obklopená nejbližšími.