Převratný objev byl učiněný během archeologických vykopávek v německém Bavorsku, v horské oblasti zvané Allgau. Ostatky, o nichž se předpokládá, že patří dosud neznámému druhu opic, byly nalezené v jeskynním systému, který byl dlouho zahalený tajemstvím. Vědci tak totiž odhalili druh podobný opici a domnívají se, že by mohl být možným "chybějícím článkem" mezi opicemi a lidmi a mohl by nám pomoci lépe pochopit proces evoluce.
Tento lidoop by byl schopný viset na větvích za ruce, ale přitom měl zadní končetiny, které držel rovně a mohl je používat k chůzi. Měl také úchopový palec, což znamená, že mohl chodit po chodidlech.
Reprodukce kostí pravěkého lidoopa Danuvius guggenmosi (r) se nacházejí v pracovně paleontoložky Böhmeové na univerzitě v Tübingenu
Kosti záhadného druhu byly objevené v Bavorsku
Vědcům se v Bavorsku podařilo odkrýt čtyři jedince, samce, dvě samice a mládě, nově objeveného druhu Danuvius. Jeden z nich měl přitom velmi zachovalou a téměř úplnou kostru – jedná se o samce s úctyhodnými 21 zkamenělými kostmi.
Nálezy zkamenělin z tohoto období jsou dle odborníků velmi vzácné, navíc je na tomto jedinci zvláštní to, že má ruce uzpůsobené k visení na stromech jako opice, ale jeho nohy odpovídají nohám lidským. Mohlo by se tedy jednat o posledního společného předka opic a lidí.
Na zajímavé video se podívejte zde:
Kdo byli danuviové?
Danuvius guggenmosi – tento druh byl popsaný jako primát se širokou hrudí. Vyhynulý druh opice žil v období miocénu a svůj název získal po řece Dunaj (latinsky Danuvius) a po svém objeviteli Wolfgangu Guggenmosovi, který sehrál významnou roli při jeho identifikaci a studiu.
Jednou z pozoruhodných charakteristik Danuvia guggenmosi je jeho jedinečná kombinace anatomických znaků. Vyznačuje se směsicí znaků, které se vyskytují jak u lidoopů, tak u lidí, což z něj činí důležitý článek v pochopení divergence těchto linií. Tvar jeho kostry ukazuje, že Danuvius se pohyboval jedinečným způsobem, jakýmsi šplháním po prodloužených končetinách.
Vypadlo to tedy, jako by se houpal z větve na větev, a přitom chodil po zemi, což poskytuje potenciální pohled na evoluční původ bipedalismu. Vědci doufají, že studiem jeho anatomie a pohybových vzorců lépe porozumí pohybovým schopnostem dávných lidoopů a potenciálním faktorům, které přispěly k rozvoji bipedalismu u člověka.
Návštěvník výstavy si fotografuje repliku Danuviua Guggenmosi, známého také jako "Udo". K prvnímu výročí zveřejnění nálezu přibližně 11,6 milionu let starých úlomků kostí lidoopa v nedalekém hliništi Hammersmith's Forge byly uspořádány dvě výstavy
Opice a člověk v jednom
Danuvius dle odhadlu odborníků měřil něco málo přes jeden metr, samice vážily asi 19 kg a samci 31 kg. Poprvé byl tento druh popsaný v časopise Nature.
Profesorka Madelaine Boehmeová považuje Danuvia za chybějící článek v řetězci lidské evoluce. „Bylo pro nás ohromující, když jsme si uvědomili, jak jsou některé kosti podobné lidem, na rozdíl od lidoopů. Mě osobně nejvíce překvapila míra podobnosti danuviů v zádech a holenních kostech, na rozdíl od opic. Bylo to pro nás všechny naprosto nečekané... Danuvius je jako opice a člověk - v jednom."
Opičími rysy danuvia jsou mírně prodloužené ruce, které částečně vypadají jako u bonobů, ale ne jako u goril nebo gibonů a protistojný palec. Podle doktorky Boehmeové ani jeho loketní kloub není jako u lidoopů a podobá se lidem a malým opicím.
Evropa byla kolébkou oddělení opic od člověka
Jak na závěr uvedla doktorka Boehmová: „Danuvius byl velmi silný. Ukazuje nám podmínky, z nichž se lidoopi i lidé oddělili, a tento evoluční proces se odehrál v Evropě."
Tento významný objev vrhá světlo na složitou síť našich předků a zdůrazňuje neustále se vyvíjející povahu lidského druhu. Danuvius guggenmosi má velký význam v oblasti paleoantropologie, protože poskytuje cenné poznatky o evoluční historii lidoopů, včetně možných pohybových schopností našich dávných příbuzných primátů.
Objev dobře zachované částečné kostry Danuvius guggenmosi, včetně kostí nohou, rukou a páteře, umožnil vědcům rekonstruovat stavbu jeho těla a navrhnout hypotézy o jeho pohybu a chování.
Zdroje: www.thesun.co.uk, en.wikipedia.org, www.smithsonianmag.com
