V noci na 10. srpna 1977 byl Berkowitz zadržen newyorskými detektivy před svým bytovým domem Yonkers a následně byl obžalován z osmi případů střelby. Ke všem se přiznal a zpočátku tvrdil, že jen poslouchal rozkazy démona, které mu předával prostřednictvím psa patřícího jeho sousedovi Samovi. I přes toto bláznivé vysvětlení byl Berkowitz shledán mentálně způsobilým stanout před soudem. Následně přiznal, že příběh psa a ďábla si vymyslel.

Intenzivní medializace případu propůjčila Berkowitzovi jakýsi status celebrity, který si velmi užíval. V reakci na to zákonodárný sbor státu New York přijal nové zákony, známé jako "Zákony Samova syna“, jejichž cílem je zabránit zločincům, aby jim z publicity jejich případů plynul finanční zisk. To však neznamenalo, že vrah, který si odpykává šest doživotních trestů, není stále v hledáčku novinářů. Berkowitz pozornost ke svému životu potřeboval a snažil se ji přitahovat už od svého mládí, kdy úmyslně zakládal požáry.

Hned po jeho narození v roce 1953 byl dán k adopci. Když mu bylo 14 let, jeho nevlastní matka zemřela na rakovinu prsu a on, zcela traumatizován, odešel k armádě. O čtyři roky později se vyznamenal jako střelec a v roce 1974 se vrátil do New Yorku, kde pracoval jako ostraha.

Cítil se však ve společnosti izolovaný a začal prý slýchat hlasy démona, který ho nutil k vraždám, což potvrzují i jeho dopisy nalezené u obětí. Na stránkách Murderpedia.org je zveřejněno jejich znění. V jednom z dopisů Berkowitz píše: "...Jsem Syn Sama. Jsem malý spratek. Když se otec Sam opije, stane se zlým. Poráží svou rodinu. Někdy mě přiváže k zadní části domu. Jindy mě zamkne v garáži. Sam miluje pít krev. „Jdi ven a zabij,“ přikáže otec Sam...“

Berkowitz se zaměřoval na dívky chodící ve dvojicích nebo na páry mladých lidí sedících v autě. Průměrně bylo jeho obětem kolem 18 let. Střílel je revolverem Bulldog ráže 0,44, a i přesto se mu policie nedokázala dostat na stopu. Nakonec ho prozradil parkovací lístek. Policisté ho zatkli, když nastupoval do svého auta.

V Berkowitzově bytě byly nalezeny deníky, do nichž si své činy podrobně zapisoval. Na zdech měl namalované satanistické graffiti. Možná proto se spekulovalo i nad tím, zda neměl nějaké komplice a nepatřil k satanskému kultu. To však nikdy nebylo dokázáno.

Na jaře tohoto roku se s Berkowitzem ve vězení setkal novinář Jeremiah Nighthawk Taylor, který s ním pro server Faithunderground.org udělal rozhovor. Z nebezpečného paranoidního schizofrenika, který se schovával za Satana, se stal hluboce věřícím člověkem, jenž se vyjadřuje citacemi z evangelií. Autor článku ho popsal následovně: "Muž známý světu jako Samův syn se díky Boží moci stal Synem naděje. David Berkowitz má nyní své jméno ve Věčné Beránkově knize života. Ačkoli žije ve vězeňské cele, je svobodný! Davidova cesta víry je jednou z nejmocnějších, se kterými jsem se setkal."