Jednoho obyčejného letního dne se v textilce v Severní Karolíně roznese zpráva o záhadných exotických broucích, kteří do továrny přišli v kontejneru s látkami. Jsou malí, nenápadné barvy a pořádně koušou, to tvrdí jejich první oběť. Následky kousnutí přicházejí záhy – dělnice zvrací a na místě kolabuje.
Stačí den a další pracovníci na sobě pozorují stejné příznaky – je jim malátno, na zvracení, třesou se. Ještě téhož odpoledne se několik dobrovolníků zúčastní lovu záhadných škůdců, místo trofejí si ale odnáší vyrážku a pocit na omdlení.
Brzy se počet obětí zvyšuje na 62. Zasažené oddělení je v karanténě a několik lidí putuje do nemocnice. O smrtícím broukovi píšou místní noviny a hovoří zprávy napříč Spojenými státy, do továrny je přivolána deratizační firma, experti na nakažlivé nemoci a závodní doktoři zas a znovu prohlížejí nakažené. Po zdlouhavém a pečlivém vyšetřování mají odborníci jasno – jde o planý poplach.
Řetězová reakce
Všechno totiž zavinila davová hysterie. Pacient nula, tedy žena, jež ji vyvolala, si svůj špatný zdravotní stav spojila s hmyzem, který v onom kontejneru spatřila a který na ni pravděpodobně i lezl.
Experti nevyloučili, že se někteří dělníci opravdu potýkali s kousnutím brouka, úzkost jediné ženy v nich ale poté vyvolala pocity závratě a na zvracení, přestože kusanec do končetin byl zcela neškodný, a hysterie se rozjela na plné obrátky.
Hubiči hmyzu škůdce identifikovali – žádní exotičtí brouci to nebyli, šlo o chrousty, kteří se nejčastěji vyskytují v letních měsících, především v červnu (od toho i anglické pojmenování June bug – červnový brouk, pozn. red.). Chroustí kauzou se v dalších letech zabývali i psychologové, kteří zkoumali, jakým způsobem může davová hysterie člověku uškodit.
