Stella Ginger Janáčková se narodila v roce 2007 a od malička vyrůstala v uměleckém prostředí. Její matka Aňa Geislerová (48) je jednou z nejuznávanějších českých hereček, otec Zdeněk Janáček je známý divadelní režisér. Není tedy divu, že se i Stella začíná projevovat umělecky.
První kroky před kamerou
I když maminka vždy zdůrazňovala, že nechce svou dceru tlačit do herectví, zdá se, že Stella má pro toto povolání přirozený talent. Hraje v divadle, objevila se i v seriálech Já, Mattoni a Marie Terezie. „Život je boj a svět je přítel. Věř na lásku a cesta se vždycky najde. Milujeme tě,“ vzkázala před dvěma lety dceři Aňa s tím, že ji bude ve všem podporovat. Zatím však, než bude příští rok plnoletá, musí poslouchat. „Ne, ještě si nemůžeš dělat co chceš,“ dává maminka jasně najevo, kdo je doma pánem.
Dva bratři
Stella má dva bratry, Bruna (19) a Maxe (11), kteří samozřejmě vyrůstají v podobném prostředí. Aňa tak v rozhovorech často mluví o důležitosti vzdělání a svobodného rozvoje svých dětí. A přidává i svůj recept na výchovu: „Když teď ke mně přijde moje dcera a lehce provokativně mi řekne, že si udělá piercing, a čeká, že jí to zjednoduším tím, že jí to zakážu, tak já jí to nezakážu. Já jí to udělám těžší. Řeknu jí: Klidně, propíchni si nos, jak chceš, bude tě to bolet, bude ti to hnisat, nebude to hezký, pak ti to přijde trapný, ale prosím, já ti to nezakážu.“
Související články
Nelehké dospívání
Sama Aňa to během dospívání neměla úplně jednoduché. Zažila pády, které ji formovaly. V patnácti letech se vydala do Milána, kde se snažila stát modelkou, po několika měsících bloudění po městě se vrátila. Následně nastoupila na konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze – ale po dvou letech to vzdala a nedokončila ji.
„Já jsem klasické prostřední dítě: z pocitu, že doma si mě všímají málo, jsem si prý organizovala svůj svět už asi od šesti let. Třeba jsem jezdila na víkendy ke kamarádkám. Moje Stellinka to má se samostatností podobné. Být prostřední není špatná startovní pozice. Je to někdy těžké na nervy pro ni a pro okolí, ale dítě si hledá svoje místo a úspěch mimo rodinu a tím místem může být klidně celý svět. A prvorozený Bruno je klidný a silný vůdce pro nás všechny,“ popisuje herečka.
Vděk za příležitost
Poprvé si zahrála v komedii Pějme píseň dohola, její osudovou rolí ale byla Marika v dramatu Requiem pro panenku. A pak už to byly jen hvězdné role, během krátké doby se stala nejobsazovanější českou herečkou. „Moje práce je luxus. Za odměnu. Léta jsem měla pocit, že bych měla platit za to, že můžu hrát ve filmu. Dělám něco, co jsem vždycky chtěla, miluju to, platí mi za to, odpočinu si tam, starají se o mě. Neumím si představit, že bych dělala něco jiného,“ říká skromně Aňa.
Jablko nepadá daleko
Co čeká Stellu v blízké budoucnosti? To je otázka, na kterou zatím nemá odpověď ani ona sama. Aňa v rozhovorech často zdůrazňuje, že pro ni chce především šťastný život. „Já jako dítě jsem si přála nic si nepřát. Protože moje starší sestra Lela nikdy nechtěla nikam chodit, nic točit, dělat modelku, vlastně jí vadilo být středem pozornosti. Já jsem jí to záviděla v tom smyslu, že to má jednodušší. Já jsem chtěla soutěžit, závodit, být vidět, být herečka…,“ vzpomíná Aňa. Doufejme, že dcera bude po ní!
Zdroje: www.idnes.cz, www.kafe.cz, www.knizniklub.cz
Sledujte nás v Google Zprávách