Na královský dvůr…
Krásná milenka Ludvíka – dívčím jménem Françoise de Rochechouart (1640-1707) – pocházela z jednoho z nejváženějších šlechtických rodů ve Francii a na svůj původ byla nesmírně hrdá. Vzdělání získala v klášteře, na královský dvůr se dostala ve dvaceti letech. Jméno Françoise bylo dle ní příliš všední, změnila si ho tedy na Athénaïs. Byla dvorní dámou Ludvíkovy manželky Marie Terezie a později i důvěrnicí královy milenky Louise de la Vallières. Za markýze de Montespan se provdala ve třiadvaceti.
Přestože to byl sňatek domluvený, manželství de Montespanových bylo zpočátku šťastné. Z markýze se ale vyklubal záletník a hazardní hráč, a majetek své ženy začal rozhazovat. Markýza nebyla jen půvabná, ale i věcná, ctižádostivá a inteligentní. Vědomá si své krásy si tak dala za cíl dobýt vyšší mety u dvora, lépe řečeno tu nejvyšší – samotného krále. Použila k tomu všechny své ženské zbraně.
De Montespan na dvoře září
Markýza de Montespan byla ve své době považovaná za nesmírnou krásku, jejíž půvab byl značně opěvován. Měla, jak se psalo, tělo bohyně – tehdy velmi žádané smyslné křivky, jemné paže a krásně tvarované ruce. Hedvábné medové vlasy stočené do něžných lokýnek jí spadaly na ramena. Oči měla jiskrné a modré jako jasné nebe, ústa jemně tvarovaná, a výrazný „francouzský“ nos. Její chůze i pohyby byly ladné, vyzařovala z ní důstojnost, sebevědomí. Okouzlující úsměv odhaloval zdravé zuby, které v té době byly spíše výjimkou.
Oblibu u dvora si získala svou kultivovaností, schopností lehké konverzace, pohotovým humorem a důvtipem, kterým byla její rodina proslulá. Přestože po ní muži toužili, udržovala si prý (alespoň na oko) jakýsi „odstup“, a tak zvyšovala touhu mužů.
Do Ludvíkových komnat
Louise byla královou milenkou pět let, ale byla poněkud naivní a příliš jemná. Není divu, že se Král slunce do okouzlující, živé a duchaplné Athénaïs zamiloval. Žhavý románek začal někdy v roce 1666, možná 1667. Král kouzlu markýzy zcela podlehl. Nic na tom neměnila skutečnost, že byla vdaná – tedy hříšná nevěrnice. „Královské milenecké šachy“ ale byly složité. Král ji sice v roce 1670 prohlásil za svou milenku, ale titul „králova favoritka“ získala až o čtyři roky později, když jí Louise „uvolnila“ své místo a odešla do kláštera.
Od přírody krásná markýza moc dobře věděla, že pokud má zůstat v srdci prostopášného krále, musí si svůj půvab udržet. Koneckonců nebyla nejmladší a stáří se jí začínalo vkrádat do tváře. Říká se, že se proto uchýlila k radám různých šarlatánů a zaklínačů. Aby si zachovala zářivé oči a pleť, pila prý ráno mezkovu moč. Proti vráskám používala vařenou směs z hovězího mozku, sádla a kravského trusu. Medové vlasy si prý udržovala pomocí dávného tajného benátského receptu z odvaru rostlin – opět smíchaného s močí.
Následující video ukazuje, jak de Montespan skutečně vypadala a jak by vypadala v dnešní době:
Vyloučená z komnat
Markýza de Montespan se dlouho držela na výsluní a dařilo se jí „odehnat“ všechny své sokyně. Během deseti let měla s králem sedm dětí. Avšak tak, jako si dokázala získat přízeň dvora a Ludvíka, stejně tak si je zvládla znepřátelit svou nevyzpytatelnou povahou. Král ji postupně vykázal ze svých komnat, vymazal ze života. V roce 1680 ji nahradila madam de Maintenon, vychovatelka Ludvíkových levobočků. Nakonec už zcela opomíjená Athénaïs musela v roce 1691 po velké aféře s jedy, při které byli otrávení někteří aristokraté, Versailles opustit. Byla přistižená s lahvičkou v ruce. Někteří historikové se domnívají, že v tom byla nevinně a údajný jed byl jen nějaký její lektvar na krásu.
Nejen těhotenství, ale i velká chuť k jídlu, se na její božské postavě podepsaly. V průběhu let se stávala čím dál více „prostorově výraznější“, jak se dnes říká. Dle de Maintenon prý byla vyloženě tlustá a tvář měla jako zmačkaný papír. Navzdory kilům navíc a vráskám si uchovala nádech tajemného půvabu a stále byla obdivovaná.
Zdroje: www.womanaroundtown.com, en.chateauversailles.fr, frenchglimpses.com, thisisversaillesmadame.blogspot.com