Okamžik déjà vu přichází nečekaně a je natolik krátký, že ho nelze zachytit na moderních přístrojích. O to více nám vrtá hlavou, co se v tu chvíli děje. Vzpomínáme si snad na svůj minulý život? Nebo pořád prožíváme s drobnými obměnami jeden život dokolečka? Pro někoho je déjà vu skutečně důkazem převtělování duše nebo existence paralelních světů. A ačkoli narážka na chybu v Matrixu zní jako vtip, obdobné teorie o tom, že se náš život odehrává jen v naší mysli a skutečný svět leží někde jinde, najdete ve filosofii už od dob antiky.

Dejme však prostor teoriím z vědeckého soudku. Vědci vycházejí shodně z předpokladu, že fenomén déjà vu souvisí s funkcí paměti. Zároveň potvrdili, že se pocit déjà vu vyskytuje především v dětství a v mladém věku, zatímco s přibývajícími léty se vytrácí.

Výzkumný tým z britské univerzity St Andrews se pokusil déjà vu nasimulovat u skupiny dobrovolníků, kterým bylo přečteno několik slov: "postel, polštář, noc, peřina". Dobrovolníci pak byli dotázáni, zda slyšeli slovo, které začíná písmenem "s". Odpověděli, že nikoli. Později se jich vědci zeptali, jestli slyšeli slovo "spánek". Dobrovolníci si pamatovali, že to slovo neslyšeli, ale připadalo jim povědomé - "jako by ho slyšeli". Nešlo možná přímo o pocit déjà vu, nicméně podle vědců může déjà vu fungovat na podobném principu a být založeno na podobnosti a asociacích.

Podle Stefana Köhlera z univerzity v Západním Ontariu v Kanadě tento výzkum rovněž naznačil, že by déjà vu mohlo být kontrolním mechanismem mozku, který tak ověřuje pravdivost vzpomínek. V podstatě by to znamenalo, že pokud déjà vu míváte často, vaše paměť funguje na výbornou. Proto také déjà vu mizí u starších lidí, u nichž jsou paměťové schopnosti vlivem vyššího věku na ústupu.