Samozřejmě existovaly i jiné metody, po venkově i dále za hranicemi slídili lovci lidí, kteří vyhledávali dobře rostlé ženy i muže, které pak unášeli a za velké peníze prodávali do sexuálních služeb.
Ale zpět k armádě. Kasárna ukrývala tisíce mužů, kteří tam leckdy strávili i polovinu života a po tu dobu měli zakázáno se ženit. Ve vojenských posádkách proto velitelé často drželi několik sexuálních otrokyň, které musely být mužstvu po vůli. Šlo patrně o tu nejhorší možnou formu prodejné lásky. Nebohé ženy živořily v malých celách a dostávaly jen špatnou stravu. Velitelům se leckdy vyplatilo koupit novou otrokyni než stávající přidat jídlo. Je jasné, že úroveň těchto „erárních sexuálních služeb" nebyla valná, a tak si mnozí vojáci raději vydržovali vlastní stálé milenky mimo kasárny.
Někdy ale mohla i vojenským kurtizánám svitnout šance na lepší život, stejně jako jejich kolegyním v civilním nevěstinci. Mohly se nechat vykoupit některým svým zákazníkem, který ji pak mohl mít jen pro sebe. Někdy se také stalo, že se na vykoupení složila celá skupina favoritů a nevěstka jim pak částku po splátkách vracela.
