Lehké ženy čelily většímu pronásledování, navíc jim ubývalo zákazníků. Pro počestné muže se už nerozumělo samo sebou, že si mohou beztrestně užívat sexuálních hrátek mimo domov.
Jednou z mála nadějí pro zchudlé prostitutky byly kláštery, kam mohly vstoupit jako kající se hříšnice. Kapacita ale byla omezená a některým lehkým ženám se do světa věčného modlení ani nechtělo. Vítaným útočištěm se tak stávaly takzvané Magdalénské domovy, které se objevovaly zejména v protestantských zemích západní Evropy. Žadatelka o pobyt nemusela skládat svatou přísahu o ctnostném životě. V domově se měla pouze začlenit zpět do společnosti a přijmout roli manželky a matky.
V zařízeních dostaly ubytování a stravu, za což musely pro majitele domova za nízký plat vykonávat různé domácí práce v podobě tkaní, šití nebo uklízení.
Do Magdalénských domovů často přicházely i dívky, které se prostitucí nikdy neživily. Většinou si vymýšlely bujarou sexuální minulost. Ne každá lhářka ale uspěla. Přijímací procedura byla důkladná včetně lékařské prohlídky pohlavních orgánů, která většinou zjistila míru „opotřebení". Některé zoufalé chudé dívky se tak začaly věnovat prostituci jen proto, aby se do Magdalénského domova dostaly. Moderní lehké ženy by se divily.
