Dodnes není známo, kde přesně se syfilis vzal, nicméně tehdy se původce hledal v různých koutech světa. Evropané si mysleli, že nemoc pochází z nově objevené Ameriky, Turci ji zase považovali za zlo šířené křesťany. A křesťané poukazovali na to, že jde o boží trest za morální zkaženost. Mezi hlavními viníky se samozřejmě ocitly prostitutky. Není bez zajímavosti, že pojem „venerické choroby" je odvozen od římské bohyně lásky Venuše.
K hysterii přispěl i císař Maxmilián Habsburský, který v roce 1495 vydal dekret, v němž prohlašuje, že syfilis a jeho šíření je výsledkem nemorálního chování společnosti.
Lidé navíc nechápali, že se přenáší pohlavním stykem. Někteří lékaři si mysleli, že se šíří jídlem, oděvem, mateřským mlékem nebo vzduchem.
Řada kurtizán nebo žen s nevalnou pověstí skončila ve vyhnanství za městem, na cestu jim mravokárci ještě stříhali vlasy, případně je vymáchali v řece nebo jinak zostudili. Podobný osud mnohdy stihl i ženy, které k nákaze přišly zcela náhodou, třeba od nevěrného manžela. Stejně tak se hromadně zavíraly nevěstince a nemocné šlapky nechtěli nikde léčit.
