Dějiny prostituce: Poetická jména středověkých nevěstinců měly zvláštní důvod

30. květen 2020 četba na 1 minutu
V pozdním středověku měla prostituce velmi dobré podmínky.

V pozdním středověku měla prostituce velmi dobré podmínky.

Foto: Pixabay.com

Středověk můžeme vnímat jako éru, kdy byla křesťanská dogmatika v plném rozkvětu, lidé žili v modlitbách a posvátné hrůze před peklem. Kdo by ale čekal, že prostituce v té době skomírala, velmi by se spletl.

Když se třeba v polovině 15. století sčítalo obyvatelstvo Říma, tedy města, kde sídlil papež, byla mezi 70 tisíc obyvateli plná desetina prostitutek. A to se jistě nepodařilo odhalit ženy, které fungovaly jako stálé milenky různých duchovních. Podobný počet prostitutek se pohyboval také po Paříži, která ale měla o 30 tisíc obyvatel více.

V pozdním středověku měla prostituce velmi dobré podmínky napříč celou Evropou a v každém větším městě existoval vykřičený dům, někdy se jeho pracovnice počítaly dokonce na stovky. Často k nim byly připojeny i lázně, kde samozřejmě nešlo pouze o očistu a masáže. Podobná zařízení se pyšnila různými jmény, například Srnec, Klika nebo Labuť.

Vykřičeným domům se říkalo různě, často se přejímalo původně francouzské slovo bordel. Středověcí muži ale rádi používali i různé opisy, možná aby si alespoň touto cestou ulevili svědomí. Ono také vypadalo lépe, když řekli, že jdou do tetina příbytku, růžové zahrady nebo ženského domova. Existovala ale i další označení jako třeba vepřín, vězení nebo klášter. Zvláště poslední termín byl hojný. Skutečné kláštery byly tehdy jedinou formou života mimo rodinu a lidová tvořivost tuto paralelu hbitě využila. Prostitutkám se také říkalo jeptišky nebo sestřičky a bordelmamá pak abatyše.

Akční letáky