Nelze se divit, že v takovém prostředí byla řada mladých žen nabídnuta nebo prodána do chrámu bohyně lásky Ištar, a ještě to považovala za terno. To ale neznamená, že by v chrámu nepůsobily i kněžky z aristokratických rodin.
Chrám sloužil nejen jako místo uctívání bohyně, ale také jako škola, v níž kněžky získávaly vědomosti o sexualitě, porodech a dalších intimních oblastech. Měly pověst úspěšných léčitelek, zejména pohlavních chorob nebo problémů s početím. Uměly různá zvláštní zaříkání a disponovaly i speciálním masážním olejem.
Když byly kněžky mladé, nejprve se zabývaly pouze péčí o božstvo. Později už směly tančit, zpívat a propůjčovat se mužům. Neviděly v tom nic špatného, byly přesvědčeny, že svým posláním slouží ke cti bohů.
Ženy z chrámu si někdy najímali také muži z vysokých kruhů. Sexuální styk s kněžkou zřejmě považovali za způsob, jakým do nich mohla vniknout božská síla. Za své služby pak ženy získávaly dary, které sloužily ve prospěch chrámu.
