U takových uměleckých dílech se často rozebíraly protichůdné názory na sex a morálku, které hýbaly tehdejší společností. Z dochovaných pramenů vyplývá, že Číňané měli k sexu velmi zdravý vztah, na čemž se podepsaly i tři hlavní duchovní směry, kam patřilo konfuciánství spolu s taoismem a buddhismem. Konfuciánství je v první řadě filozofický směr a jakási veřejná morálka, zbylé dvě nauky jsou náboženství. Všechny byly původně založeny na prapůvodních textech přibližně z doby kolem roku 500 před naším letopočtem, ale začaly se prosazovat v různých obdobích.
Každá nauka řešila sexuální otázky jinak, někdy byly v přímém protikladu, přesto pokojně existovaly vedle sebe. Vtip je v tom, že Číňané nemuseli vyznávat jen jeden z těchto směrů.
Pragmaticky uvažující Asiaté si byli dobře vědomi, že se vyplatí sžít se všemi proudy a vybrat si z každého učení něco. Nebylo výjimkou, že někdo uzavřel sňatek podle taoistické nauky a pohřbít se nechal konfuciánsky.
