Dějiny prostituce: Smilnicemi mohly být ve středověku i počestné vdané ženy
Ženy, které obcovaly často, byly považovány za smilnice.
Foto: Pixabay.com
Z hlediska slušnosti existovala ve středověku celá škála žen. Na samém vrcholu stály ctnostné panny nebo jeptišky jako zářný vzor neposkvrněnosti. Následovaly vdané ženy, které k sexu přistupovaly jen v nejnutnějším případě a pouze za účelem plození potomků. Další kategorie se už takové úctě netěšily.
Například za smilnice byly považovány ženy, které sice žily v počestném manželském svazku a obcovaly pouze se svým mužem, ale činily tak jen z čiré rozkoše nebo příliš často.
Metresa zase byla žena, která žila s partnerem pouze ve volném svazku. To mohlo mít několik důvodů. Buď pár neměl povolení od církve, protože šlo o blízké příbuzné, nebo mu chyběly peníze na uspořádání svatby, případně jeden z dvojice měl jinde svou zákonnou rodinu. Za metresu se považovaly také vydržované milenky. Výjimkou nebyly případy, kdy jejím sponzorem byl vysoce postavený duchovní nebo bohatý měšťan.
Dějiny prostituce: Jaká byla pravidla ve středověkých domech lásky
Na nejnižším stupni společenského žebříčku pak stály prostitutky, které smilnily na potkání, a ještě za to braly peníze. V řadě zemí dokonce existovaly zákony, které šlapkám zakazovaly vstupovat do manželství.
Někdy se ale ženy z obou konců žebříčku setkaly. Jedním z mála míst, kde kurtizány mohly hledat útočiště v nouzi nebo nemoci, byly kláštery. Jeptiškám velela křesťanská morálka poskytnout pomoc bližnímu svému. Některé šlapky tam po zotavení zůstaly a zahájily cestu k očištění a ke spáse, většina se ale opět vydala vstříc riskantní obživě a budoucnosti.
