Lehké ženy se účastnily se různých sportovních soutěží u příležitostí městských oslav, běhaly, soutěžily v míčových hrách a věnovaly se i atletice, zejména skoku do dálky. Podobné kratochvíle byly tehdy dost šokující, žádná ctnostná žena si něco takového nemohla dovolit, už jen proto, že nejčastějším sportovním úborem bylo roucho Evino.
Není třeba dodávat, že podobné soutěže se těšily značné oblibě zejména u mužské části publika. Podle tradice si sportovkyně rozdělovaly i různé ceny, často opatřené symbolickými barvami, které náležely řemeslu prostituce. Barvy a znaky prostitutek se přitom lišily město od města.
Třeba ve Vídni musely lehké ženy nosit žlutou stuhu, ve francouzském Toulouse bílou. V Lipsku navlékaly žlutý čepec s modrým lemem, Milán zase požadoval černý čepec a Curych červený. Specialitu měli ve Florencii, kde šlapky musely nosit na čepici nebo na rukavicích zvoneček, aby je nebylo možné nejen přehlédnout, ale také přeslechnout.
Od počestných žen se také často odlišovaly tím, že chodily výrazně nalíčené a nosily na sukních dlouhé rozparky, aby potenciální zákazníci mohli okukovat jejich nožky.
