V průchodu visel jen vlněný závěs křiklavých barev, který bránil zvědavým pohledům z ulice do dvora obehnaného sloupovým podloubím, kde se pohybovaly lehké ženy. Některé se líčily, jiné se česaly, další si třeba stříhaly nehty, a všechny čekaly na zájemce o jejich služby. Tělo prostitutek nejčastěji halil pouze průhledný závoj, který splýval až k patám, ale zároveň mnohé odkrýval.
Hned za závěsem u vchodu seděla starší žena, dnes bychom asi řekli bordelmamá, která sloužila jako průvodkyně a uvaděčka. Radila návštěvníkům s výběrem té správné dámy podle jejich vkusu a přání. Kromě oho prodávala nápoje lásky a parfémy.
Prostitutky ve veřejných domech podléhaly na rozdíl od těch pouličních dohledu jakési mravnostní policie, která kontrolovala veškeré nevěstince ve městě.
Počet vykřičených domů, takzvaných dikterií, neomezoval žádný předpis, takže rostly jako houby po dešti, i když majitel podniku musel za každou pracovnici odvádět daň. Dobře zavedený veřejný dům byl totiž i tak velmi výnosný. Provozovat je směli pouze cizinci, ale vidina snadného zisku zlákala i mnohé ctihod-né aténské občany, kteří podobná místa rozkoše provozovali pod falešnými jmény.
