Říká se, že "co je malé, to je hezké" a někdy bohužel i nevídaně zákeřné. Jako se to ukázalo v tomto případě.
Tato malá kulička zabila dva vědce, kteří s ní experimentovali.
Psal se rok 1945 a celý svět se pomalu loučil s druhou světovou válkou. V srpnu téhož roku však došlo ke katastrofě, která byla stejně děsivá, jako vše, co se za druhé světové války odehrálo.
Ve dnech 6. a 9. srpna se Spojené státy americké rozhodly ke kroku, jehož následky si nesl celý svět po dlouhá léta. Po neúspěšném a takřka nekonečném bombardování, kdy se téměř 70 japonských měst stále zdráhalo podepsat ultimátum Postupimské deklarace, byly na japonská města Hirošimu a Nagasaki svrženy dvě atomové bomby.
Následky byly skutečně děsivé a peklo na zemi, jak se období po atomových útocích na dvě japonská města nazývalo, rozhodně nebylo zveličené. Desetitisíce lidí zemřely a další tisíce byly zraněny či ozářeny. Zkrátka ve stavu, který si ještě dlouho poté, žádal další a další nevinné jako své rukojmí.
Spojené státy dosáhly svého a tímto krokem přinutily Japonsko kapitulovat. Pokud by k tomu ale nedošlo, měly v záloze další zbraň, kterou by neváhaly použít, aby svého skutečně dosáhly.
Uhodnete, o co jde?
Tou poslední zbraní bylo další plutoniové jádro. To, které bylo obsaženo také v atomových bombách, jež srovnaly Hirošimu a Nagasaki se zemí. I to si ale nakonec vyžádalo své oběti.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Toto plutoniové jádro totiž usmrtilo dva vědce, kteří na něm bezprostředně pracovali. Celý incident se odehrál v chemické laboratoři Los Alamos, která leží na území Nového Mexica. Díky tomu se následně tomuto plutoniovému jádru začalo přezdívat "démonické". Důvod byl více než zřejmý.
Nebylo to však samotné jádro, které by vedlo ke smrti Louise Slotina a Harryho Daghliana. Vědců, kteří na něm zkoušeli své experimenty. Důvodem jejich smrti byla bohužel jejich vlastní troufalost a následně i jejich vlastní pochybení.
Louis Slotin a Harry Daghlian byly pracovníky v laboratoři Los Alamos, kam bylo plutoniové jádro umístěno poté, co bylo rozhodnuto, že není třeba jej použít jako donucovací prostředek pro kapitulaci Japonska.
Slotin i Daghlian se dopustili zásadní chyby, když na vlastní oči chtěli vidět, co všechno toto jádro vydrží. Přešli tak z jeho kritické fáze do fáze radioaktivní, tedy té, která by ublížila každému v bezprostřední blízkosti.
Oba vědci byli ozářeni neuronovým zářením a zemřeli stejně děsivě, jako všichni ti nevinní, které zasáhla atomová bomba při útocích na Hirošimu a Nagasaki.
Zdroje:
