Putování po táborech

Denis Avey byl za druhé světové války členem proslulé britské 7. obrněné divize, zvané Pouštní krysy, působící v severní Africe. Boj proti Rommelovým jednotkám poblíž Tobruku nedopadl tak, jak si krysy představovaly, obrněné vozidlo, v němž jel Avey se stalo terčem útoku a on padl do zajetí.

Jeho cesta do Osvětimi byla klikatá. Prostřídal spoustu táborů napříč Evropou – ocitl se v Itálii, Řecku a Německu, v jednom se dokonce pokusil o útěk. V roce 1943 ho poslali do zajateckého tábora poblíž Osvětimi.

Jakožto spojenecký zajatec měl určitá privilegia a mnohem lepší podmínky, které by mu řádový vězeň koncentračního tábora záviděl: tekoucí vodu, stravitelné jídlo, topení a společenskou zábavu ve formě fotbalu. Červený kříž jim také posílal cigarety, nejcennější táborové platidlo. Přesto přes den dřeli jako každý jiný vězeň.

Holanďan Hans

Avey byl poslán do továrny na syntetickou gumu a smrtící plyn Cyklon B, kde kromě lidí z jeho tábora pracovali i Židé z tábora Monowitz, též zvaného Osvětim III. Na vlastní oči spatřil churavé postavy v příliš velkých pruhovaných uniformách, některé na pokraji vlastních sil. Tímto obrazem byl natolik fascinován, že se rozhodl, že pronikne do Osvětimi III a podívá se na tamní podmínky.

Komunikace mezi vězni byla zakázaná a každého, koho dozorci nachytali surově zmlátili. Avey si musel dát opravdu pozor, aby nedostal do problému sebe, ale především někoho jiného. Po dlouhých týdnech se odvážil uplatit jednoho z dozorců padesáti cigaretami, aby na pár minut odvrátil zrak a nechal Aveyho promluvit si s jedním z vězňů. Jmenoval se Hans a pocházel z Holandska. Navrhl mu výměnu rolí, samozřejmě nezapomněl zmínit všechny výhody této nabídky. Vězni příslib lepšího jídla a tepla stačil, Avey mu jako bonus nabídl spoustu cigaret.

Aby Aveyho žádný z dozorců nepodezíral, musel se do role židovského pracanta vžít. Naučil se jejich chůzi, oholil si hlavu, velkým problémem byla jeho váha, nakonec ho napadlo se v obličeji zeštíhlit bahnem. Pak už jen zbývala výměna oblečení. V nestřeženém okamžiku se s Hansem zašil do boudy, oba se převlékli a zařadili se do práce. K večeru Hans putoval do pohodlného zajateckého tábora a Avey měl poznat hrůzy Monowitze.

Strašné podmínky

„Páchlo to tam po výkalech, potu, nemocech a hnilobě.“ přiznal. V baráku se musel vtěsnat ke dvěma mužům, spícím na vrcholku třípatrové palandy. „Jakmile člověk vešel dovnitř, neexistovala cesta ven. Pokud ve mně odhalí podvodníka, čeká mě smrt. Neměl jsem žádný plán B.“

Jeho největší obavou bylo odhalení Hanse. On sám věděl, že je důležité před ostatními skrývat tvář a nepředstavovat se jménem, zda tyto pravidla dodržoval Hans a zda je vůbec naživu, netušil. Také se obával, že se do smrtí prosáklého komplexu odmítne vrátit, to se naštěstí nestalo a později se oba shledali a vyměnili si uniformy.

Úspěchu, mohl-li to v tu chvíli tak nazývat, Avey dosáhl. Spatřil podmínky, surovost dozorců, zjistil, jak to je s nasládlou vůní linoucí se z vysokých komínů a poslechl si příběhy jiných vězňů a jejich svědectví o plynových komorách. Někoho by tato zkušenost od zopakování odradila, Avey se ovšem do Monowitze potřeboval znovu vrátit, aby zjistil jména dozorců, které by po válce usvědčil z válečných zločinů. Cenných informací se ovšem nedopátral a případný třetí pokus už nebyl možný – Osvětim se musela evakuovat.

Muž, který pronikl do Osvětimi

Pochod smrti Avey přežil a dokonce stihl zachránit jinému vězni život. Celou cestu až do Bavorska hledal ve zmrzlých ostatcích tvář Holanďana Hanse, svého kumpána už ovšem nikdy živého neviděl. Po vysvobození si proklestil cestu i přes naše území. Nakonec natrefil na Američany a ti ho poslali domů.

O své unikátní misi léta nepromluvil. Po válce trpěl posttraumatickou stresovou poruchou a oslepl na jednoho oko, takže musel mít skleněné. Svůj příběh nastínil až v roce 2001 v pořadu stanice BBC. V roce 2011 pak vyšla kniha Muž, který pronikl do Osvětimi, popisující celý špionážní zážitek. Avey zemřel v roce 2015 ve věku 96 let.