O denisovanech stále nevíme, jestli byli velcí nebo malí, či se vzhledem podobali neandertálcům nebo spíše moderním lidem, ani se dosud neví, zda byli skutečně těmi legendárními obry, jak se spekuluje. Rekonstrukce jejich vzhledu je totiž možná pouze na základě pár fosilních nález, k nimž patří dvě obrovské stoličky, dva úlomky temenní kosti z lebky a kost prstu mladé ženy, která žila před 75 000 lety.

Rozdíly mezi moderními lidmi, neandrtálci a denisovany nicméně zahrnují i mineralizovanost kostí a načasování jejich vývoje, tvar obličeje, tloušťku dlouhých kostí a velikost lopatky. Celkově tedy vypadali denisované jako neandrtálci trochu říznutí moderními lidmi.

Na dokument o podobě denisovanů se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Podobnost rozhodně ne náhodná

Všechny dostupné fosilie pocházejí ze slavné Denisovské jeskyni na Sibiři, nebo z jeskyně na okraji Tibetské náhorní plošiny v severozápadní Číně, kde byla nalezena další čelist. Výzkumu vzhledu denisovanů se věnovali například profesoři Liran Carmel a Dr. David Gokhman z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kteří se snažili zjistit složení denisovanské tváře. Jejich výsledná rekonstrukce pak ukázala hlavu a krk mladé ženy se zaoblenou hlavou, širokými ústy a čelistí, minimální bradou, snědou kůží a nápadně hnědýma očima. Za svůj objev získali profesoři ocenění.

Co víme, je, že značný počet denisovanských genů zdědily skupiny moderních lidí díky křížení v dávné minulosti. Jsou zde podobnosti s australskými kmeny i Melanésany, přesto je ale jasné, že brzy poté, co se denisované oddělili od společného předka, kterého sdíleli se svými bratranci neandertálci, se jejich populace rozdělila na dva samostatné typy.

Dva kmeny denisovanů

Jak se ukázalo, denisovanské kmeny se rozdělily. Sibiřští denisované obydleli rozsáhlé území od Střední Asie, Sibiře a severní Číny na severu až po Mongolsko a Tibet na jihu. Jejich potomci se přes ruský Dálný východ dostali před 20 000 lety až do Severní Ameriky. Právě ze sibiřské Denisovské jeskyně známe podrobnosti o této větvi.

Druhá populace Denisovanů pak žila v jižní a jihovýchodní Eurasii, ale také v ostrovní jihovýchodní Asii, Melanésii a možná i v Austrálii. Vykazovali základnější genom, což naznačuje, že šlo o archaičtější linii než jejich severní sousedé. Sundští denisované se dále sami rozdělili na dvě odlišné skupiny, z nichž nejmladší se podle genetických důkazů možná udržela na místech, jako jsou Filipíny a Papua-Nová Guinea, až do doby před zhruba 15 000 lety. Zatím stále nevíme, zda byla tato větev stejně vyspělá jako sibiřská.

Na zajímavý doument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Jak vypadali denisované?

Ze všech předchůdců lidí toho o nich víme nejméně. Zatímco skupiny homo sapiens a neandertálci nám zanechali mnoho, z čeho můžeme usuzovat na jejich podobu, o denisovanech to neplatí. Až do roku 2008 jsme si mysleli, že se dnešní lidé nejvíce podobají právě neandrtálcům, kteří obývali stejné oblasti jako naši přímí předkové a dokonce se s nimi i křížili. Před rokem 2010 však nalezli výzkumníci v Denisově jeskyni na ruském Altaji prstní kůstku náležející blízkému příbuznému moderního člověka. Díky chladnému vysokohorskému podnebí se v kosti zachovalo dost nepoškozené DNA, aby ji výzkumníci mohli částečně přečíst. A k překvapení všech kůstka nepatřila neandrtálci ani modernímu člověku.

Jak se později ukázalo, denisované, navazovali styky s lidmi procházejícími danou oblastí do jihovýchodní Asie, Melanésie, Polynésie a Ameriky. Měli geny uzpůsobené pro život ve velkých nadmořských výškách a za chladného podnebí, z čehož usuzujeme, že byli možná obyvateli velehor. Denisované se rovněž křížili s neandertálci, kteří byli jejich nejbližšími příbuznými.

Robustní a silní

Ze života denisovanů nemáme moc informací. Stejně tak se jen dohadujeme, jak vypadali.

Donedávna jsme měli jen velmi mlhavé představy dokonce i o tom, jak denisované vypadali. Díky mezinárodnímu týmu biologů však dnes dokážeme podobu denisovanů odvodit z indicií o míře nasazení jednotlivých genů. Máme k dispozici genetická data a metylové „značky“ na DNA, které přímo regulují činnost genů. A díky tomu i jasnější představu o tom, jak mohli denisované vypadat.

Denisované byli rozhodně více podobní neandrtálcům než moderním lidem. Byli celí takoví podsadití a robustní – měli velké a silné čelisti, tlusté prsty, rozměrný hrudní koš, plochou lebku, nízké čelo, tlustou zubní sklovinu a širokou pánev s masivním kyčelním kloubem. Z moderních lidí si naopak odnesli širší kost spánkovou a brzy jim vypadávaly zuby. Charakteristický pro ně byl i prodloužený zubní oblouk, masivní čelistní kloub a velká vzdálenost mezi temenními kostmi lebky.

Zdroje:

www.theatlantic.com, www.ancient-origins.net, nedd.tiscali.cz