www.livescience.com, www.nbcnews.com, medlineplus.gov
Vědci tak zmapovali přesné rysy jednoho ze vzdálených příbuzných hominidů.
Vědci našli na Sibiři záhadnou nelidskou DNA
Denisované patří do skupiny našich dávných příbuzných, o kterých se donedávna nevědělo, že žili současně s neandrtálci a Homo sapiens. Jejich výskyt se lokalizoval na území počínaje Sibiří a Indonésií konče.
Spekuluje se, že Denisované mohli být více druhy a skupinami. Po svém zmizení zanechali část své DNA v obyvatelích Melanésie a východní Asie. Jediné známé fosilie Denisovanů zahrnují několik zubů, prstní kost a malý úlomek z ruské jeskyně a částečnou čelist nalezenou na Tibetské náhorní plošině.
Díky genetické detektivní práci vědců se však nyní podařilo zrekonstruovat jednu z mnoha denisovanských tváří. Vědci použili vzorky genové exprese, která byla získána z denisovanské DNA. Přesněji ze 100 000 let starého malíčku.
Právě starodávný vzorek DNA pomohl vytvořit a zrekonstruovat denisovanskou tvář spolu s lebkou, a to i přesto, že žádná podobná fosilie nebyla nikdy nalezena.
Zrekonsturovali tvář a vyšla nádherná Denisovanka
Za tímto výtvorem stojí vědci z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Liran Carmel, genetik, který se na rekonstrukci tváře podílel, uvedl: „Jiné skupiny pracují na mapování anatomických rysů na základě informací ukrytých v naší DNA. Náš tým však zvolil jiný přístup, díky kterému můžeme nyní pohlédnout do tváře krásné Denisovanky."
Pro více informací se podívejte na toto video:
Vědci tak poprvé nespoléhali na sekvenci DNA jako takovou. Místo toho použili techniku, která umožňuje rekonstruovat vzorce genové aktivity u dávných jedinců a díky tomu zjistili, jak geny obecně fungují u různých lidských skupin.
Postupným přidáváním metylových skupin do DNA nebo molekul odvozených od metanu, se vědcům podařilo aktivovat prastaré geny a následně určit fyziologické vlastnosti, které tyto geny produkují.
Carmel se svým týmem následně zmapoval získané metylační vzorce, díky kterým vytvořili podobu mladé denisovanské ženy, které patřila použitá malíčková kost. „Z evolučního hlediska je dobře známo, že se mnoho anatomických nebo fyziologických rozdílů mezi blízce příbuznými skupinami připisuje změnám ve vzorcích genové aktivity. Přesně to můžeme zjistit pomocí naší techniky," dodal Carmel.
Převratný způsob nového typu rekonstrukce pravěké tváře pak ocenil i Chris Stringer, paleoantropolog z Přírodovědného muzea v Londýně, který uvedl, že: „Rekonstrukce tváře denisovanské ženy je průkopnickým výzkumem, který na první pohled vypadá téměř jako science fiction. Je to vzrušující práce, která posouvá hranice toho, co lze z dávných genomů získat." Ačkoliv je technika mapování metylačních vzorců v DNA poměrně nová, může být budoucností k vysvětlení anatomických rozdílů našich předků.
