Pokud bychom tedy chtěli vědět, jak si děti hrály, většinou se jednalo o využití normálních předmětů denního užití, ze kterých si děti udělaly hračky. Jednalo se o klacky, kameny, jen děti bohatých nebo pak děti zručných rodičů, kteří měli čas, jim mohli vyřezat třeba dřevěné hračky, nebo ušít jednoduché panenky ze slámky a kousků látky. Mezi dětské hračky se pak počítaly nejčastěji míče, panenky a oblečení pro ně, různé figurky z nejrůznějších materiálů, koníčci, obruče, miniatury, chrastítka vyrobená z luštěnin či písku a kamení, jednoduché loutky, škopky, chůdy, houpačky, lodičky z kůry stromů či dřeva, dřevění koně a další.

Středověké děti znaly už ale třeba i dřevěné káči a oblíbenou středověkou hrou bylo také hraní na niněru. Děti z bohatých rodin hrály dokonce jednoduché deskové hry, například dámu nebo šachy.

Na život ve středověké vesnici se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Zvláštní postavení dětí

Děti však byly dříve ve zcela jiné pozici než dnes. Byly většinou vnímány jako ještě nedokonalí dospělí. To dokládají i středověká umělecká díla, jež je obvykle zobrazují jako miniaturní dospělé. Jeden z prvních historiků Philippe Ariès dokonce v roce 1960 prohlásil, že „ve středověké Evropě představa dětství neexistovala“.

Navíc ve středověku bylo dětství velmi krátké. Nejen že celých přibližně 40 % všech dětí umíralo před dosažením 9 let, ale ti, kteří přežili, se velmi rychle stali dospělými. Chlapci byli považováni za muže už ve 14 letech a dívky za ženy dokonce ve 12 letech!

Čas her

Vztah rodičů a dětí byl ale podobný tomu dnešnímu. Rodiče také chtěli pro své děti to nejlepší, a proto je často k hrám povzbuzovali. Hračky i hry byly obvykle – stejně jako dnes – členěny podle pohlaví a měly tedy připravit děti na role, které budou plnit v dospělosti.

Na dokument, který se zabývá tím, zda lidé dříve milovali své děti méně, se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Vojenské klučičí hry

Chlapci ve středověku si tedy často hráli na války a nejrůznější boje. Války ostatně byly bohužel i běžnou součástí jejich životů. Hráli si tedy s dřevěnými meči, vojáčky, jezdeckými holemi a dalšími válečnými hračkami. Zejména selští kluci si někdy s trochou zručnosti vyráběli vlastní hračky – většinou z velmi jednoduchých a dostupných materiálů, jako již zmíněné lodičky z kůry nebo dřeva z vydlabaných bochníků chleba. Oblíbené byly také skupinové hry, jako přetahování lanem, skákání přes překážky, u těch bohatších a větších dětí byla častá zejména v některých zemích i lukostřelba a fotbal i další míčové hry.

Mateřské a ženské hry malých dívek

Malé holčičky i mladé dívky preferovaly panenky, které si mohly oblékat a česat a hrát si tak na maminky. Přitom i ony samy se rády parádily, vily věnečky z lučního kvítí, zdobily se předstíranými šperky nebo se malovaly jednoduchými přírodními barvivy z květin. Vařily v imaginárních kuchyňkách, předstíraly svatby nebo další události, které kolem sebe pozorovaly. Nejběžnější byly v té době látkové nebo dřevěné panenky.

V některých, zase však spíše bohatších rodinách, dávali rodiče svým dcerám malé talířky a hrníčky, které mohly použít k prostírání stolu pro sourozence a kamarády.

O hračkách, které známe a používáme v dnešním konzumním světě, však nemohla být ani řeč. A středověké děti by asi dnes stály v němém úžasu v pokojíčku každého současného dítěte.

Zdroje: www.theclassroom.com, janetpanic.com, www.thoughtco.com