Dětřichovský tábor nebyl nijak veliký, koncem roku 1939 zde byly postaveny čtyři dřevěné budovy pro dělníky pracující na výstavbě dálnice mezi Vídní a Vratislaví. Z projektu ale nakonec sešlo, a tak byl areál po následující dva roky zcela prázdný. Teprve v srpnu roku 1942 sem nacisté přivezli skupinu lidí z východních zemí na nucené práce a o rok později zde internovali padesátku těhotných pracovnic.

Z tábora se tak stala jakási porodnice pro nuceně nasazené ženy, které většinou pocházely z Ukrajiny, Ruska či Polska a pracovaly pro německé sedláky v blízkém okolí. Do nemocničního zařízení však měl Dětřichov daleko. V budovách byla zima, příděly uhlí skromné a rodičky se musely vrátit do práce hned druhý den po porodu, aniž jim bylo umožněno dítě pravidelně kojit.

Třetina nemluvňat nepřežila

Polka Marie Chomiszáková měla obrovské štěstí; po porodu se jí podařilo najít místo
u sedláka Franze Schmidta v Horních Povelicích, který jí dovolil mít dítě u sebe. Jiné ženy a jejich potomky čekal horší osud. Chomiszáková po válce vzpomínala, že v táboře denně umíralo šest až osm žen a dětí.

Podle oficiálních údajů se v Dětřichově mezi lety 1943—1945 narodilo 637 dětí, z nichž 206 zemřelo v důsledku podchlazení, hladu či střevních obtíží. Zaznamenána byla rovněž úmrtí 14 žen. (Zdroj: www.ztracena-pamet.cz)

Podle svědectví přeživších pamětnic ale bylo obětí mnohem více. Správa tábora žádnou evidenci nevedla a místní farář Jan Dočkal zapisoval narozené děti do svého seznamu jen tehdy, když ho matky požádaly o křest. Ačkoli nacisté první zemřelé pochovávali na římsko-katolickém hřbitově v nedalekém Starém Městě, postupem času oběti přibývaly takovým tempem, že je ze studu zahrabávali v lese. Porodní asistentka Naděžda Brjancevová odhadla počet dětí narozených v táboře na 2000. Podle jejího názoru nejméně polovina z nich válku nepřežila. (Zdroj: cs.wikipedia.org)

Nacistický Herodes

Rodičkám byl v Dětřichově k dispozici jediný lékař, který pocházel z Ukrajiny a snažil se odvádět poctivou práci, i když mu chybělo základní vybavení a léky. Jeho nadřízenému, hlavnímu lékaři Wilhelmu Schmidtovi, bohužel chyběla i lidskost. Na matkách i dětech prováděl bolestivé experimenty, které nezřídka skončily smrtí oběti. Mezi nuceně nasazenými získal příznačnou přezdívku "nacistický Herodes".

Rudá armáda tábor osvobodila dne 9. května 1945 a s ním i třicítku dětí, která tehdy v táboře přežívala. Dřevěné baráky později zarostly lesem a dnes z nich zbyly jen trosky. Obyvatelé Dětřichova a Moravské Třebové si však smutné události válečných let dodnes každoročně připomínají pietou u památníku.