Zdroj: Palickap / Creative Commons / CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode
Dětřichov: Český koncentrák pro těhotné ženy. Svědectví rodiček jsou otřesná
Téměř zapomenutý koncentrační tábor v Dětřichově nedaleko Moravské Třebové dnes připomíná jen žulová pamětní deska a zbytky budov ukryté v lesním porostu. Místo mělo původně sloužit jako ubytovna pro dělníky, nacisté ale pro něj během války našli mnohem hrůznější využití.
Dětřichovský tábor nebyl nijak veliký, koncem roku 1939 zde byly postaveny čtyři dřevěné budovy pro dělníky pracující na výstavbě dálnice mezi Vídní a Vratislaví. Z projektu ale nakonec sešlo, a tak byl areál po následující dva roky zcela prázdný. Teprve v srpnu roku 1942 sem nacisté přivezli skupinu lidí z východních zemí na nucené práce a o rok později zde internovali padesátku těhotných pracovnic.
Z tábora se tak stala jakási porodnice pro nuceně nasazené ženy, které většinou pocházely z Ukrajiny, Ruska či Polska a pracovaly pro německé sedláky v blízkém okolí. Do nemocničního zařízení však měl Dětřichov daleko. V budovách byla zima, příděly uhlí skromné a rodičky se musely vrátit do práce hned druhý den po porodu, aniž jim bylo umožněno dítě pravidelně kojit.
Zdroj: Palickap / Creative Commons / CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
Třetina nemluvňat nepřežila
Polka Marie Chomiszáková měla obrovské štěstí; po porodu se jí podařilo najít místo
u sedláka Franze Schmidta v Horních Povelicích, který jí dovolil mít dítě u sebe. Jiné ženy a jejich potomky čekal horší osud. Chomiszáková po válce vzpomínala, že v táboře denně umíralo šest až osm žen a dětí.
Podle oficiálních údajů se v Dětřichově mezi lety 1943—1945 narodilo 637 dětí, z nichž 206 zemřelo v důsledku podchlazení, hladu či střevních obtíží. Zaznamenána byla rovněž úmrtí 14 žen. (Zdroj: www.ztracena-pamet.cz)
Podle svědectví přeživších pamětnic ale bylo obětí mnohem více. Správa tábora žádnou evidenci nevedla a místní farář Jan Dočkal zapisoval narozené děti do svého seznamu jen tehdy, když ho matky požádaly o křest. Ačkoli nacisté první zemřelé pochovávali na římsko-katolickém hřbitově v nedalekém Starém Městě, postupem času oběti přibývaly takovým tempem, že je ze studu zahrabávali v lese. Porodní asistentka Naděžda Brjancevová odhadla počet dětí narozených v táboře na 2000. Podle jejího názoru nejméně polovina z nich válku nepřežila. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Zdroj: Palickap / Creative Commons / CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
Nacistický Herodes
Rodičkám byl v Dětřichově k dispozici jediný lékař, který pocházel z Ukrajiny a snažil se odvádět poctivou práci, i když mu chybělo základní vybavení a léky. Jeho nadřízenému, hlavnímu lékaři Wilhelmu Schmidtovi, bohužel chyběla i lidskost. Na matkách i dětech prováděl bolestivé experimenty, které nezřídka skončily smrtí oběti. Mezi nuceně nasazenými získal příznačnou přezdívku "nacistický Herodes".
Rudá armáda tábor osvobodila dne 9. května 1945 a s ním i třicítku dětí, která tehdy v táboře přežívala. Dřevěné baráky později zarostly lesem a dnes z nich zbyly jen trosky. Obyvatelé Dětřichova a Moravské Třebové si však smutné události válečných let dodnes každoročně připomínají pietou u památníku.
