Nalezené grónské mumie vrhly nové světlo na každodenní život Inuitů. Tento národ obývající území Grónska, žil před více než 500 lety, takže novodobé objevy poskytly fascinující pohled na kulturu a způsoby přežití původních obyvatel této oblasti v 15. století.

Podezřelá hromada kamení vydala svědectví

Qilakitsoq znamená "místo malého nebe" a je to vesnice nacházející se na poloostrově Nuussuaq na břehu fjordu Uummannaq v severozápadním Grónsku. Překvapivý a převratný objev mumií z roku 1475 byl učiněn zcela náhodou právě v této opuštěné eskymácké osadě. Těla před třicetí lety nalezli dva bratři, kteří se sem vydali na pěší túru, při níž je na jednom místě zaujala hromada kamenů, která se do okolní krajiny podle nich nehodila.

Ženy v hrobě spolu s malými dětmi

Těla, která bratři objevili, byla nalezena naskládaná jedno na druhém, ve dvou hrobech, asi metr od sebe. Proložena byla vrstvami zvířecí kůže. Ukázalo se, že v prvním hrobě leží tři ženy, dvouletý chlapec a šestiměsíční dítě, v hrobě druhém pak tři ženy.

Vědecké studie DNA později ukázaly, že se jednalo o dvě „sady“ příbuzných mumií a jednu mumii solitérní, nepříbuznou, o níž se vědci domnívají, že patřila ženě, která se možná do rodiny přivdala. V případě ženské skupiny i mumií dětí však stále existuje mnoho nezodpovězených otázek.

Z "panenky" se stalo populární miminko

Největší pozornosti ze všech nalezených těl se těšilo tělo asi šestiměsíčního miminka. Zprvu se vědci domnívali, že se jedná o panenku, jejíž malá tvářička stále hledí vzhůru, jako by věčně čekala na svou matku. Nakonec se ale ukázalo, že se jednalo o tělíčko půlročního inuitského chlapečka. Jeho fotografie se rázem objevily na titulních stránkách světového tisku a objev vyvolat skutečnou senzaci.

Výzkumy pak odhalily, že tělo miminka bylo pohřbeno zaživa se svou již mrtvou matkou, a to zřejmě proto, že se o něj neměl kdo postarat.

Na dokument o inuitských mumiích se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Ideální konzervační podmínky

Kromě inuitského chlapečka bylo v hrobě nalezeno, kromě těl šesti žen, i tělíčko dalšího dvouletého chlapce. Dva hroby byly od sebe vzdáleny jen metr a chránila je skála, která přečnívala v mělkou jeskyni. Díky této ochraně se stalo, že se těla přirozeně mumifikovala, protože byla uložena v teplotách pod bodem mrazu a k tomu bičována suchým, vysušujícím větrem.

Poznatky o životě Inuitů

Díky těmto ideálním podmínkám pro uchování těl známe dnes daleko více ze života grónských Inuitů. Nalezené hroby totiž představují nejstarší dochované ostatky, které zde kdy byly nalezeny. Dnes tedy víme, že všechny mumie byly v období před smrtí dobře živeny. Strava Inuitů se skládala ze 75 % mořských plodů a z čtvrtinu pokryly rostliny a zvířata, zejména sobi. Navíc pro pohřbených osm osob (včetně dvou dětí) bylo v hrobě nalezeno neskutečných 78 kusů oděvů, z nichž většina byla vyrobena z tulení kůže.

Společnost se zákony a principy

Díky objevu byly odhaleny další zajímavé informace. Protože se zdá, že malý dvouletý chlapec trpěl zřejmě Downovým syndromem, je možné, že kvůli tradicím Inuitů byl kvůli svému stavu ponechán venku. Tak by zemřel a následoval svou matku. Inuitské společnost si totiž nemohla dovolit podporovat a život lidi, kteří nebyli plnohodnotní a nemohli se díky handicapu podílet na celkovém životě komunity. Nebyli schopni shánět potravu, vyrábět oblečení ani stavět přístřeší.

Jiná mumie – starší žena, zase byla hluchá a slepá, a studie odhalily, že navíc trpěla různými chorobami, včetně zhoubného nádoru. Pět ze šesti žen mělo tetování na obličeji, na tvářích nebo pod bradou a zejména na čele a nad obočím, a dvě z žen měly na čele vytetovanou také tečku. Tetování ukazovalo různý kmenový původ.

Děti bez rodičů posílány na smrt

Nalezené hrobky však stále přinášejí mnohé otázky. Ví se totiž, že Inuité nikdy nepohřbívali ženy a děti odděleně od mužů, čemuž nalezené hroby odporují. Jedna z teorií předpokládá, že se všichni, kromě dítěte, utopili společně při nehodě ženského člunu umiaq. Tato teorie ale není potvrzena, a navíc ji další objevy dokonce popírají. Přesto však nebyl dosud zjištěn důvod smrti všech – kromě malého chlapce a staré ženy s nádorem. Zmrznutí, otrava jídlem nebo epidemie nejsou podloženy žádnými důkazy. Jediné, co je možné říci s jistotou, je fakt, že miminko bylo pohřbeno zaživa. Jednalo se totiž o další z inuitských zvyků: pokud totiž kmen nenašel ženu, která by se o dítě po smrti jeho matky postarala, bylo možné jej pohřbít zaživ nebo udusit.

Tak je alespoň objasněna záhada smrti malého populárního eskymáckého miminka.

Zdroje:

visitgreenland.com, www.latestly.com, thebabyhistorian.com, https://en.wikipedia.org/wiki/Qilakitsoq, allthatsinteresting.com