Dětští otroci v uhelných dolech: Sirotci dělali práci, kterou nezvládli dospělí

21. říjen 2020 četba na 2 minuty
Děti pracující v dolech, 1910

Děti pracující v dolech, 1910

Foto: Profimedia.CZ

Ještě v 19. století panovala v západním světě představa, že práce dětem prospívá. S rychlým rozvojem průmyslu se jí nabízelo dost. Mimo jiné třeba v uhelných dolech, kde se děti pohybovaly 10 hodin denně v přítmí a prachu, přičemž čelily riziku vážného zranění.  

Když se na konci 18. století v Anglii a Spojených státech představily první továrny se strojovou výrobou, žurnalisté ve svých komentářích prohlašovali, že obsluhu takových strojů hravě zvládne dívka ve věku od 6 do 12 let. Silných dospělých mužů by na takovou lehkou práci bylo škoda. Továrníci souhlasili. Dětem mohli dávat mnohem nižší mzdy než dospělým, a ještě měli pocit, že přispívají k jejich zdárnému vývoji. Bez práce by totiž dle tehdejší víry dětem hrozila zahálka a nic pořádného by z nich nevyrostlo.

Děti z chudších rodin a sirotci, kteří skončili se školou v brzkém věku, nebo do ní dokonce nikdy nechodili, byli najímáni k pouličnímu prodeji či do textilních továren, ti méně šťastní skončili v uhelných dolech. Právě zdejší podmínky byly tak děsivé, že se o ně roku 1904 začala zajímat americká vláda.

V dolech pracovali nejčastěji chlapci ve věku 8 až 12 let. Bez ochranných pomůcek seděli u pásů a čistili uhlí od nečistot. Jiní se plazili těsnými nízkými tunely a tahali vozíky s vytěženou horninou. Prach byl všudypřítomný a ztěžoval chlapcům vidění. Z důvodu dlouhých směn, vyčerpání a snížené viditelnosti často docházelo k těžkým úrazům. Zaměstnavatelé byli ale málokdy ochotni přiznat postiženým odškodnění a úraz přičetli jejich vlastní nedbalosti.

Čtrnáctiletý Arthur Havard v roce 1911 utrpěl těžké zranění v jednom z pennsylvánských dolů, když se na něho ve stísněné chodbě zřítil strop a přimáčkl ho k vozíku. Případ se dostal k soudu, kde jeho zaměstnavatel arogantně vypověděl: "Žalující si byl plně vědom podmínek, na které si stěžuje, a přes vědomí rizika setrval v zaměstnaneckém poměru." Žaloba byla následně zamítnuta.

V té době už ale americká vláda prováděla vyšetřování podmínek, za jakých děti v dolech pracují. Zvláštní komise čítající pedagoga a fotografa objížděla doly, psala posudky a hovořila se zaměstnanci, ačkoli se jí majitelé dolů v těchto kontaktech snažili zabránit. V roce 1916 byl potom vydán zákon, který vymezil pracujícím minimální věk a délku pracovní doby, čímž se situace začala měnit k lepšímu.

Akční letáky