"Dětské farmy" byl termín, který vznikl ve viktoriánské éře a označoval praxi, kdy se za malý poplatek přebíraly do péče nechtěné děti nebo děti, o které se rodiče nemohli postarat. Byl to jakýsi ziskový sirotčinec. Tato praxe byla nejvíce rozšířena v městských oblastech Anglie na konci viktoriánské éry, populární však byla také v Severní Americe či Oceánii.
Noční můra 19. století
V době, kdy byl nejrozšířenější formou antikoncepce potrat, bylo pro viktoriánské ženy z dělnické třídy, které se nemohly postarat o dítě, nejlepší alternativou vzdát se novorozence nebo ho "dát na kojení" na dětské farmu. To vše za malý týdenní poplatek. Většina žen, které zvolily tuto cestu, předpokládala, že o jejich dítě bude řádně postaráno a dostane se mu přinejmenším vlídné sestry, pozornosti, pokoje a dostačující stravy.
V roce 1834 zákon o změně chudinského práva umožnil, aby chudé neprovdané matky dostávaly od farnosti jídlo, peníze nebo oblečení pouze v případě, že samy odejdou do chudobince. Podle projektu Ultimate History Project se kvůli mimořádně neutěšeným podmínkám v dělnických domech "mnoho žen, které měly nárok na umístění do chudobince, rozhodlo umístit své děti jinam, aby mohly nadále pracovat a vydělávat peníze - mimo chudobinec".
Jednou z nejčastějších forem zaměstnání mladých žen viktoriánské éry 19. století byla služba v domácnosti, ale služebnictvo obvykle bydlelo v domech svých pánů. To nedávalo žádný prostor dětem. Vydělaná mzda jim však umožňovala posílat peníze jiným ženám na výchovu kojenců a mnohé z těchto samozvaných ošetřovatelek nebo pěstounek se nepovažovaly jen za "chovatelky dětí".
Teoreticky systém fungoval dobře: šlo o jakousi nepřetržitou denní péči pracujících matek. V ideálním případě se dětská farma nacházela v blízkosti místa, kde biologická matka pracovala, takže ji mohla často navštěvovat. Ve skutečnosti však jen velmi málo dětí odevzdaných na dětské farmy přežilo i svůj kojenecký věk.
Viktoriánské dětské farmy byly státem nekontrolované živelné zlo
K takovým tragédiím docházelo, když pečovatelé - většinou ženy - začali zneužívat obchodní model. Ošetřovatelky přijímaly mnohem více dětí, než o kolik se mohly reálně postarat, aby si zvýšily příjem. V době vrcholící industrializace a urbanizace v kombinaci se stagnujícími mzdami dětské farmy aktivně zveřejňovaly inzeráty hledající nechtěné děti do pěstounské péče nebo k "adopci".
Pro více informací se podívejte na toto video:
Nacházely se převážně v centrech měst a byly to pro děti notoricky nezdravá místa. Děti zde rychle umíraly na nemoci, podvýživu, zanedbávání a týrání. Podmínky se staly tak chmurnými, že i když měla pěstounka dobré úmysly, dítě mělo mizivou šanci dožít se dospělosti. Většina z nich byla poslána pryč, jakmile matky mohly opustit lůžko a nahradit mateřské mléko žalostnou stravou.
Jedním z nejplodnějších sériových vrahů na světě byla právě chovatelka dětí. Amelia Dyerová byla vdova a vystudovaná zdravotní sestra a zpočátku se o své svěřence starala legitimně. Při svém podnikání připravila o život 400 lidí, přičemž mnoho z nich uškrtila a jejich těl se zbavila. Jedno z miminek bylo objeveno v řece Temži. Za vraždu kojence byla odsouzena a oběšena.
Zdroje:
