Kojenecká úmrtnost byla ve starověkém Římě vysoká, stejně vysoká byla i úmrtnost při porodech. Porod, stejně jako prvních šest měsíců života, byly obzvláště nebezpečné kvůli porodním komplikacím a předčasným porodům. Dokonce až třetina všech dětí umírala před svými prvními narozeninami. Ty, které kojenecký věk přežily, byly často zanedbávané a ponechané samy sobě na pospas. Do deseti let věku byly navíc děti ohrožené nevyléčitelnými nemocemi, jako byly spalničky a chřipka.

Mnohé z dětí rodiče opustili, ať už z důvodu chudoby, nebo proto, že byly nechtěné. Nemocem se neubránily ani děti slavných. Ostatně, ani dětství vojevůdců nebylo vždy růžové. Kromě všech těchto hrozeb děti čelily i tlaku z úmrtí jejich sourozenců. Ostatně i proto se v Římě slavil devítidenní únorový svátek dies parentales.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

Dětství rozhodně ne jako z pohádky

Dětství dětí, které přežily a nebyly opuštěné, bylo poznamenané těžkou prací a fyzickým týráním. Od dětí se od útlého věku automaticky očekávalo, že budou přispívat k hospodaření domácnosti, ať už prací doma, na poli nebo či v dílně. Dětství a životní fáze totiž byly obecně členěné zcela jinak než dnes a už ve 13 a 14 letech bylo dítě považované za dospělé.

Fyzické tresty byly naprosto běžné, jako kázeňský prostředek se používalo bití a bičování. I vzdělání bylo dostupné pouze pro bohaté, a to ještě často pouze pro chlapce. Od dívek se očekávalo, že se naučí domácím dovednostem, jako je vaření a šití, ale formálního vzdělání se jim nedostávalo.

Tento rozdíl ve vzdělání mezi pohlavími přetrvával po celou historii Římské říše. Podívejte se na video:

Zdroj: Youtube

Zneužívání doma i venku

Dětství bylo také poznamenané hrozbou násilí a zneužívání ze strany cizích lidí.

Řím byl militaristickou společností a válka a dobývání byly ústředním prvkem jeho identity. V důsledku toho se děti často ocitaly v křížové palbě těchto konfliktů a mnohé z nich byly odvlečené do otroctví nebo prodané k prostituci. Obvyklé bylo i fyzické zneužívání a znásilňování. A to všechno jen přispívalo k celoživotním traumatům.

Trauma z dětství ve starověkém Římě mělo trvalé následky pro jednotlivce i celou společnost. Mnohé děti a dospívající vyrůstali jako emocionálně poškození a postrádali dovednosti potřebné k vytváření zdravých vztahů.

Vědci tvrdí, že i tyto důvody postupně přispěly k úpadku Římské říše v následujících staletích.

Zdroje:  www.historydefined.net,  en.wikipedia.org/wiki/Childhood_in_ancient_Rome, pursuit.unimelb.edu.au, www.worldhistory.org