Během několika desetiletí byly objeveny nejen hračky, které dokazují, že dětem byl dopřán volný čas, ale i texty ukolébavek. Existovaly také zákony na ochranu práv sirotků. Obecně byly děti uznávány jako zranitelné a vyžadující zvláštní ochranu.

Důvod byl jasný. „Demografická situace nebyla pro středověké děti vůbec příznivá," píše ve své práci Středověký svět dětí a her v archeologických pramenech Zdeňka Měchurová. „50 % potomstva zemřelo při porodu nebo jako novorozenci. V raném věku pak na děti žijící v nevalných hygienických podmínkách číhaly různé nemoci, ale také úrazy." Statistiky ukazují, že 25 % dětí umíralo v prvním roce. 12,5 % mezi jedním a čtyřmi roky a 6 % mezi pěti a devíti roky.

Dětství ve středověku

Ty ratolesti, které přežily, měly jasně definované role. „Z ekonomického hlediska nebylo pro rolnickou rodinu nic cennějšího, než synové pomáhající s těžkou prací a dcery řídící domácnost," píše historička Melissa Snell z University of Texas. Na vesnici tak už malé děti chodily pást drůbež a sbíraly klásky. Starší přiložili pomocnou ruku při sklizni.

Děti řemeslníků se vzdělávaly v oboru. „Chlapci chodili do učení a dívky byly při ruce matkám. Klášterní a farní školy zase navštěvovalo žactvo z rodin bohatých měšťanů," píše Měchurová. Mezi šlechtou bylo potomstvo vážené. Bylo totiž součástí sňatkové politiky, prostřednictvím které se upevňovalo postavení a moc.

Podle historiků ale bylo jejich dětství nejméně svobodné a utěšené. Jako pokračovatelé rodových zájmů pobývaly děti vrchnosti mimo domov u příbuzných nebo ve školách. Tam panovaly přísné podmínky.

Dětské hry

Informace o hrách a hračkách ale ukazují, že i přesto, že děti chodily do školy, musely pomáhat doma a rodiče nebo vychovatelé nešli pro ránu daleko, vždy se našel čas na hru. Kronikář, historik a kartograf 12. století Gerald z Walesu popisoval, jak s bratry stavěl hrady z písku a sportoval. Ikonografické prameny zobrazují chlapce na dřevěných konících, holčičky s panenkami nebo batolata se štěrchátky.

Zdroj: Youtube

Na našem území se našly různé míče, obruče, káče, chrastítka, píšťalky, bubínky, kostky, kuličky, kuželky, dáma i vrhcáby. „Nejdokonalejší hračky měly děti ze šlechtických rodin, ty byly často vyráběné na zakázku," píše Zdeňka Měchurová. „Od středověku do počátku 20. století se pomůcky na hraní příliš nezměnily. Měnila se jen míra dětského zatížení povinnostmi a výukou, a tím pádem i množství volného času."

Zdroj:

www.digilib.phil.muni.cz, www.thoughtco.com, www.representingchildhood.pitt.edu