Zběhy v první světové válce čekalo peklo: Trestné prapory byly horší než smrt

Co čekalo dezertéry ve Velké válce?

Co čekalo dezertéry ve Velké válce?

Foto: Profimedia.cz

Sedmnáctiletý vojín Vrbic klečel schoulený na dně zákopů. Kolem něj probíhal boj na život a na smrt. S rukama na uších a zavřenýma očima se snažil alespoň na chvíli uniknout hrůzné realitě. „Už to nevydržím, já už to nevydržím," šeptal si pro sebe. V tu chvíli se rozhodl. Za pár dní si sbalil malý raneček a pod rouškou noci dezertoval.

Stal se tak jedním z tzv. zelených kádrů. Vojáků, kteří zběhli ze svých jednotek a před trestem se ukrývali nejčastěji v lesích poblíž svých domovů. Ke svým rodinám se vrátit nemohli. To bylo první místo, jež četníci při pátrání po ztracených vojácích navštívili.

Ponurá neděle - depresivní píseň byla zakázána.

Tato píseň vyvolala ve 30. letech sérii sebevražd a byla zakázána. Tušíte proč?

Mužů, již odmítali padnout za císaře pána, přibývalo hlavně ke konci války. Tisíce z nich byli na pokraji psychického zhroucení. Brodili se krví svých kamarádů a sami zabíjeli. Naprosto zmatení nebyli schopni pochopit, co se vlastně děje. Útěk byl pro ně vysvobozením. V letech 1917 a 1918 tak bylo jen v Uhrách zaznamenáno skoro 200 tisíc případů dezerce. I přesto, že zběhy čekal krutý trest.

Dezertéři v první světové válce

Rozvraceli totiž morálku celé armády a často se dopouštěli trestných činů. Byli zcela odkázáni na pomoc své rodiny a sousedů, již tak trpící nedostatkem. Pokud se záchrany nedostávalo, museli si zoufalí zběhové opatřit základní potřeby a jídlo sami.

Většinou se členové zelených kádrů zaměřovali na bohaté sedláky nebo nenáviděné lichváře s potravinami. Jsou však zaznamenané i případy, kdy parta dezertérů drancovala chalupy. Kradli vše, co by se jim mohlo hodit. Hospodářská zvířata, nádobí, peřiny i tabák do dýmky.

Alois Irlmaier

Třetí světová válka začne kvůli migrantům: pozoruhodná věštba z roku 1959

I přesto se zběhové zapisovali do podvědomí obyvatel jako romantičtí zbojníci. Kolovaly zprávy o jejich skvělé organizaci, výbavě a hrdinských skutcích. Byly podporované neschopností četníků vypátrat je. „Nepřátel státu" bylo tolik, že ruka zákona proti nim nedokázala efektivně zasahovat. Kdo měl tu smůlu, že byl lapen, čekala ho jistá smrt.

Trestné prapory

Bez soudu byl ihned poslán do nechvalně proslulých trestných vojenských jednotek. Poprvé byly představeny během napoleonských válek. Jejich cílem bylo ukáznit armádu. V jejich řadách bojovali jak kriminálníci, tak právě dezertéři, považováni za ostudu národa.

Zdroj: Youtube

Trestné prapory byly nasazovány na nejhorší a nejnebezpečnější místa fronty. Ústup nebyl povolen. Kdo udělal krok zpět, byl vojáky, kteří šli za ním zastřelen. Členové jednotky byli považováni za živý štít. Jen málokdo toto peklo přežil.

Zdroj:

www.stoplusjednicka.cz, www.cs.wikipedia.org, www.en.wikipedia.org