Rozhazovačnost se na francouzském dvoře přitom nezabydlela až s příchodem rakouské princezny, panovala tu už od vlády krále Slunce Ludvíka XIV., který se choval jako typický absolutistický panovník a byl to právě on, kdo ve Versailles začal se všemi honosnými plesy a nákladnými hostinami. Štafetu po něm převzal Ludvík XV., jehož útraty stoupaly do nebeských výšin díky náročným milenkám. Pro jednu z nich nechal na stará kolena zhotovit náhrdelník osázený 647 diamanty různých tvarů a velikostí, jehož hodnotu klenotníci vyčíslili na 600 tisíc livrejů (v přepočtu na dnešní měnu by to činilo zhruba 280 milionů korun).
Tuto závratnou sumu byl tedy Ludvík XV. ochoten vysypat kvůli jedné navoněné ženštině, která ani nebyla jeho právoplatnou manželkou. Neuvědomil si však, že čas je neúprosný a jeho dny se chýlí ke konci. Zemřel dříve, než šperk stihl převzít a zaplatit.
Diamantový náhrdelník, který Marie Antoinetta nikdy nekoupila
Šperk, který se nedal prodat
Klenotníci Charles Böhmer a Paul Basseng kvůli tomu málem zkrachovali. Náhrdelník nabídli Marii Antoinettě, která byla láskou ke šperkům pověstná. Její manžel jí dokonce nabídl, že skvost koupí. Ona ale překvapivě odmítla. Suma byla příliš vysoká i na ni. Přecijen měla určité vychování a její matka Marie Terezie ji v dopisech pravidelně nabádala ke skromnosti. Roli tu hrála i hrdost - proč by královna měla nosit šperk, který byl zhotoven pro jakousi luxusní nevěstku? Marie Antoinetta dala zkrátka klenotníkům košem a řekla manželovi, ať raději za ty peníze nakoupí několik bitevních lodí.
Za nějaký čas se ale u klenotníků objevil mocný kardinál De Rohan a pověděl jim, že královna chce koupit náhrdelník tajně. Přinesl i zálohu a listinu podepsanou Marií Antoinettou. Böhmer s Bassengem byli štěstím bez sebe a vzácný šperk kardinálovi ochotně předali. Potom čekali na první splátku. Čekali marně.
Po nějaké době se za královnou vydali, aby jí decentně dluh připomněli. Marie Antoinetta nechápala, která bije, a k řešení sporu přizvala Ludvíka. Společně si pak předvolali kardinála, aby záležitost vysvětlil.
Marie Antoinetta
Král své ženě věřil, Francie nikoli
Vyšlo najevo, že De Rohan se stal obětí podvodnice, která zfalšovala královnin podpis, a dokonce mu zorganizovala setkání s lehkou ženou, jejíž tvář se nápadně podobala královnině. Kardinál uvěřil, že k němu Marie Antoinetta chová city a zvolila si ho jako prostředníka k tajné transakci.
Královna se cítila hluboce uražena. Jak si mohl De Rohan myslet, že by se do něho zamilovala? Směšné. Rozběhl se hon na kardinálovu milenku Jeanne De La Motte, která podvod zosnovala. Do případu byl zapleten i její manžel, jemuž se však mezitím podařilo náhrdelník rozebrat, diamanty prodat a zmizet do Anglie.
Jeanne De La Motte byla dopadena, veřejně zbičována, ocejchována a vsazena do vězení. Mezi francouzskou veřejností ale zavládl názor, že šlo o vykonstruovaný proces a královna si ve skutečnosti skrze ubohou Jeanne náhrdelník skutečně koupila. Když ale Ludvík XVI. pojal podezření, všechno popřela a ze své přítelkyně učinila podvodnici, aby nevyšel najevo její románek s kardinálem.
Boj proti dezinformacím je těžký i v dnešní době a ve Francii na sklonku 18. století byl v podstatě nemožný. Nenávist vůči Rakušance byla hladová dáma a aféra s náhrdelníkem jí poskytla hotové hody. Revoluce na sebe nenechala dlouho čekat.
Zdroje: www.history.com, en.chateauversailles.fr, alphahistory.com
