Stoupenci lékaře Hipokrata považovali obezitu za znak nezdravého těla i zkažené morálky; obžerství se neslučovalo s antickou filosofií kázající střídmost a péči o ducha i tělo. Řečtí lékaři tlouštíkům doporučovali lehkou a vláčnou stravu, pomalý běh a fyzicky náročnou práci. Ke zhubnutí jim měly napomoci klystýry mořskou vodou a zvracení po obědě.
V období středověku se obezita jako problém poprvé objevuje koncem 11. století. Vilém Dobyvatel byl podle legendy tak těžký, že nemohl usednout na koně. Rozhodl se proto zcela přestat jíst jakékoli jídlo a přijímal jen tekutiny s obsahem alkoholu. Pokud se tato historka zakládá na pravdě, byl Vilém Dobyvatel prvním doloženým dietářem, který rázně změnil stravovací návyky za účelem zhubnutí. Nadbytečná kila zřejmě nakonec setřásl, protože později zemřel na následky pádu z koně, což potvrzuje, že na koně opět usedl.
Pijavice a klystýr
Vesnický lid se v průběhu středověku živil převážně obilnými kašemi a vypěstovanou zeleninou, a nadváhou tudíž netrpěl. Zato bohatí měšťané a šlechtici na svých tělech pociťovali důsledky nezřízených hostin, jejichž základem bývalo pečené maso, zapíjené alkoholickými nápoji. Úlevu od střevních potíží mělo přinést pouštění žilou a přikládání pijavic, prováděly se klystýry a později přišla ke slovu i projímadla.
Traduje se, že například císař Karel IV. na svou životosprávu bedlivě dbal a naslouchal radám lékařů, kteří mu doporučovali jíst jen dvakrát denně a po větší hostině si naordinovat půst. Zato osobní lékař Ludvíka XIV. Charles Bouvart si o tak vzorném klientovi mohl nechat jen zdát. Francouzský král prý snědl na posezení mimo jiné celého bažanta, koroptev a k tomu dva velké kusy šunky. Projímadla byla běžnou součástí jeho pitného režimu a klystýry podstupoval se železnou pravidelností.
Strychnin a tasemnice
Teprve v 19. století se nadváha stávala nechtěným fenoménem i mezi obyčejným lidem, a s tím se vynořila i řada lidových rad, jak dosáhnout štíhlé postavy. Protože šlo o období rychlého rozvoje vědy a techniky, na trhu se objevily první hubnoucí preparáty v podobě pilulek. Protože ale často obsahovaly i prudké jedy typu arsen či strychnin, jejich nadužívání mohlo přivodit vážné zdravotní potíže i smrt.
Nové biologické poznatky vnukly dietářům myšlenku, že se o zkonzumované jídlo mohou ve střevech podělit s tasemnicí, a díky tomu neztloustnou. Počátkem 20. století se pak rozmohla móda cigaret - čím více člověk kouřil, tím méně jedl. O vedlejších účincích kuřácké diety se lidstvo bohužel dozvědělo až o padesát let později.