Zdroj: Profimedia
Zapomeňte na řvoucí monstra z Jurského parku. Vědci zjistili, jaké zvuky vydávali dinosauři
Z nálezů fosilií pradávných tvorů dokážou vědci vyčíst, jak žili, čím se živili a jak vypadali. Jak se ale dorozumívali je stále velkou neznámou. Na jejich hlasový projev vrhnul trochu světla nový výzkum nesmírně vzácného nálezu – zkamenělých hlasivek.
Nesmírně vzácný
Nálezy zkamenělin pravěkých živočichů jsou vždy vzácné, ne však ojedinělé. V Mongolsku v roce 2005 objevili archeologové osmdesát milionů staré ostatky ankylosaura rodu Pinacosaurus grangeri. Jde o první nález, u kterého se zachoval hrtan s hlasivkami. Je tak zcela jedinečný. Spolu s kolegy se jeho studiu věnoval paleontolog Junki Yoshida z Fukušimského muzea v Japonsku a analýzu zveřejnili v únoru 2023 v odborném časopise Communications Biology.
Junki Yoshida pro Live Science vysvětlil, že dinosauři byli archosauři, k nimž patří dnešní krokodýli a ptáci. Zvuky používají k namlouvání, dorozumívání se s mláďaty, ochraně teritoria a jako ochranu před predátory. „To jsou tedy kandidáti na jeho akustické chování," řekl.
Na počátku období triasu před 250 miliony let se archosauři rozdělili na dvě velké skupiny. Skupinu podobnou ptákům, z níž se později vyvinuli dinosauři, ptáci a pterosauři, druhá se rozvětvila na krokodýly, aligátory a další již vymřelé příbuzné.
Zdroj: Profimedia
„Cvrlikal“ si pinacosaurus?
Živočichové vydávají zvuky pomocí orgánů spojených s plícemi dýchací trubicí. U krokodýlů a obojživelníků je to hrtan, dutá trubice v horní části průdušnice. Ptáci mají pro své krásné melodie zpěvné ústrojí syrinx na spodní části průdušnice. Aby vědci získali představu, jaké zvuky mohl Pinocaurus grangeri vydávat, zkoumali jeho hrtan.
„Naše studie zjistila, že hrtan pinacosaura je kinetický a velký, podobně jako u ptáků, kteří vydávají různé zvuky,“ uvedl Yoshida. Má také velkou prstencovou chrupavku se dvěma velkými kostmi. Ukazuje to, že měl daleko propracovanější hlasový projev, než se předpokládalo. Dokázal se dorozumívat na velké vzdálenosti. Uspořádání hlasivek mu umožnilo vydávat celou škálu zvuků od mručení, vrčení, řevu, ale jemnějšího a melodičtějšího. Výzkumníci nevylučují ani „cvrlikání“ či jiné zvuky podobné ptákům.
Uvedli, že se budou dál tímto výzkumem zabývat. Chtějí se zaměřit na upřesnění zvuků, které Pinocaurus grangeri vydával, a doufají v nálezy dalších exemplářů s hrtany nebo dokonce zpěvným ústrojím.
